V Brně uvidíte nejvíce hvězd, když je zataženo

Brno - Hvězdárna a planetárium Brno návštěvníkům nabízí program, při kterém můžete pozorovat krásy noční oblohy. Po celý rok tak můžete vidět souhvězdí, barevné dvojhvězdy, prstenec Saturnu a další úkazy, které se zrovna na nebi nacházejí. Díky malému planetáriu je navíc uvidíte i za špatného počasí.

První slova, která uslyší čekající návštěvníci od odborných průvodců, jsou: "Dnes se na oblohu dívat nebudeme."To nejspíš nikoho moc nepřekvapí - už od rána se nad celým Brnem drží silná mlha, takže za celý den nebylo vidět ani Slunce. Jsme však ujištěni, že o pohled na hvězdy nepřijdeme. Uvidíme jich naopak ještě víc. Hvězdárna totiž nabízí náhradní program při špatném počasí. V malém planetáriu mají možnost ukázat projekci umělé oblohy.

Naše první kroky směřují ven k jedné z pozorovatelen, které jsou okolo hvězdárny. Včasný začátek programu připomínají zvony, jejichž zvuk, oznamující sedmou večerní hodinu, se nese celým parkem na Kraví hoře. Uvnitř malého domku se skrývá dalekohled určený na pozorování Slunce. Dozvídáme se jeho historii, použití a nechybí ani názorná ukázka toho, jak se na pohyblivých schodech můžou pozorovatelé hýbat bez pomoci asistentů.

Běžně jsou totiž na využití potřeba tři lidé, protože dvoje dřevěné schůdky posouvají a jistí. Dalekohled má svou základnu až pod úrovní podlahy, na které zrovna stojíme, a s celou budovou vůbec není spojený. Důvodem je, že vibrace, které svými kroky lidé způsobují, by vedly k třesu obrazu v dalekohledu. Do sklepa nám průvodci dovolí nahlédnout dřevěnými dvířky. “Děti na prohlídkách běžně strašíme tím, že dole žije duch knihovníka,” nepřipraví nás o historku jeden ze zaměstnanců planetária Ivo, přestože jsou všichni v naší skupině dávno za svými dětskými léty.

Po ukončení první části prohlídky směřují naše kroky do místnosti, kde bychom za ideálních podmínek zůstali. Pozorovatelna je malá místnost s modrými stěnami a zdmi posázenými podsvícenými monitory se zvětšenými úkazy, které můžete na večerní obloze vidět. Přestože volných míst na prohlídce zbylo dost, cítím se v malé místnosti, v níž středu vévodí dva dalekohledy, poněkud stísněně.

I když střecha zůstává zavřená, v místnosti je zima. „Není to tak, že bychom neměli na topení,” vysvětluje průvodce, „Když je v místnosti teplo, dalekohledy se rosí.” Údiv návštěvníků přináší I pohled na zrcadla a čočky v dalekohledech. Je na nich nepřehlédnutelná vrstva prachu. Moje první myšlenka je, že jasná večerní obloha and Brnem asi nebyla už pěkně dlouho. Průvodci mě však vyvedou z omylu - skla dalekohledů se neutírají, protože by se tak mohl poškrábat jejich povrch. Prach je pro pozorování optimálnější, než případné poškození přístroje. Skla se čistí jednou za čas odborníky ve speciálním roztoku.

„Kdyby se Slunce zmenšilo na průměr lidského vlasu, jak velká by byla Mléčná dráha?“ proloží svůj výklad druhý průvodce Oliver. Tipů je hned několik a přicházejí ze všech stran. Odpověď všechny ohromí, kupa vlasů by byla stejně velká jako Evropa. Otázek padne ještě několik. Snažíme se přijít na to, kde by byl Jupiter, kdyby Slunce v podobě vlasu leželo uprostřed hvězdárny. „Na náměstí Svobody?“ zaznívá z rohu odpověď, a tentokrát je přibližně správná.

Z pozorovatelny se přesouváme k programu, kvůli kterému jsme dnes přišli. “Náš náhradní program je ve skutečnosti program hlavní,” říká s úsměvem jeden z průvodců, “viditelnost je zhoršená často.” Malé planetárium je kulatá místnost, se stropem kupolovitého tvaru a modrými gauči. Postupně se všichni usadíme a čekáme na spuštění projekce. Místnost zaplaví červená barva, aby si naše oči postupně zvykly na úbytek světla. Nad našimi hlavami se postupně objevují slabá bíla světýlka, která jakoby unikala přímému pohledu.

Pracovníci hvězdárny doporučují na světla nezaostřovat. Právě naopak se máme snažit pohled lehce rozmazávat, protože ostré bílé světlo oči ve tmě špatně zaznamenávají. Když se na jedno místo soustředím příliš dlouho, hlava mě začíná trochu bolet. Proto projekci oblohy pozoruji radši jako celek a na detaily se zaměřuji jen když na ně průvodci upozorní červeným laserovým ukazovátkem.

V místnosti je hrobové ticho a všichni poslouchají výklad. Začínáme jižním kusem oblohy, který bychom při příznivých podmínkách dnes spatřili z pozorovatelny. Postupně se ale při výkladu posouváme časem a vidíme posun hvězd po celou noc. S hlavou opřenou na sedačkách sledujeme, jak se na umělém nebi posunují jiskřivé hvězdokupy, kde se zrovna nachází Polárka anebo galaxie vzdálené miliony světelných roků. Dojde i na všem známá souhvězdí, která provázejí stovky let staré legendy. Po konci programu vidím, že se některým z pohodlných sedaček nechce. I přesto se kulatá místnost pomalu vyprazdňuje.

Mě ještě zajímá, kdy mají návštěvníci největší šanci na příznivé počasí. Jednou možností jsou zimní měsíce, při kterých můžou hvězdy na obloze pronikavě zářit. V létě je obloha vhodná k pozorování, pokud jsou několika týdenní vedra a sucha. Průvodci naopak nedoporučují chodit pozorovat večerní oblohu, když je úplněk. “Stejný nápad má mnoho lidí, takže skupiny bývají dost plné,” vysvětluje Ivo, “navíc je měsíc v podstatě to jediné, co jim můžeme v ty večery nabídnout.” Svit, který se odráží z plochy měsíce, totiž oslňuje I zbytek oblohy a vzácnější úkazy jsou hůře viditelné. Ani samotný měsíc není při úplňku nejzajímavější. Krátery a nedokonalosti na jeho povrchu jsou nejlépe viditelné, když je v první čtvrtině. Termíny pozorování večerní oblohy jsou vypsány na webových stránkách Hvězdárny a planetária Brno.