Domácí násilí je podle výzkumnice Dany Moree v době pandemie častější a intenzivnější

Praha - Nouzový stav, omezení pohybu a vyšší míra stresu. Oběti domácího násilí se ocitly v nelehké situaci. „V době pandemie se objevují nové cílové skupiny, které se s domácím násilím tolik nepotýkaly,“ říká výzkumnice z Karlovy univerzity Dana Moree.

Podle dostupných statistik se obětí domácího násilí stávají nejčastěji ženy. Zaznamenala jste zvyšující se tendenci k páchání násilí i na jiných členech domácnosti?

Případů domácího násilí v současné době ve společnosti všeobecně narůstá. Situace je těžká a lidé jsou frustrovaní. Na neziskové organizace se teď ve zvýšené míře obrací noví klienti, například senioři, ženy, jejichž partner je cizinec nebo Češky žijící v zahraničí.

Stávají se oběťmi i muži?

Muži jako oběti domácího násilí existují. Žen je ale mnohonásobně víc. Loni na jaře jsme analyzovali 71 případů domácího násilí z různých organizací. Za dobu našeho kontaktu se na ně obrátili jen dva muži. Nechci to ale bagatelizovat, násilí je špatné vždycky.

Kde může oběť vyhledat pomoc?

Nejlepším způsobem je obrátit se na instituce a odborníky, kteří se tímto problémem zabývají. Pokud však násilí vzrůstá, je třeba zkontaktovat policii. Zároveň by ale měli počítat s tím, že se vždycky nemusí setkat s povzbudivou reakcí. Někteří policisté a úředníci jsou nápomocní a aktivní, jiní ale mají tendenci domácí násilí zlehčovat. Oběti by se ale neměly nechat odradit prvním neúspěšným telefonátem. Existuje spousta nápomocných institucí, které je podpoří a pomohou jim situaci správně vyhodnotit a naplánovat další kroky.

Domácí násilí se často přirovnává k ledovci. Viditelné následky jsou pouze jeho špičkou, velká část je skrytá pod hladinou. Jak lze bojovat s typy násilí, které není na první pohled vidět?

O domácím násilím se díky kampaním a všeobecné osvětě ve společnosti nyní hodně diskutuje, a tak vstupuje víc do povědomí, což je dobře. Je třeba o něm mluvit a edukovat veřejnost. Komplexní vzdělání je ale nezbytné především u složek státní správy, které s oběťmi přichází do kontaktu.

Existují nějaká preventivní opatření?

Určitě. Prevenci může zajistit vzdělávání. Lidé často ani neví, že zažívají domácí násilí, protože u nás je tolerance vůči násilí relativně vysoká. Ne každý si uvědomuje, že to, že nám někdo kontroluje maily, nebo délku telefonátu s kamarádkou, už není v pořádku. Toho si často nejsou vědomi ani zaměstnanci státních institucí, natož oběti.

Pomoc lidé najdou i v online prostoru

Jak se neziskové organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí přizpůsobily vládním opatřením?

Některé organizace poskytují své služby v online prostředí. Oběti je mohou zkontaktovat na Messengeru, nebo chatu, což se ukazuje jako velmi účinné. Na jaře zaznamenaly až 30 až 40procentní nárůst poptávky a na podzim dokonce 50procentní.

Agresoři mohou obětem přístup k službám značně omezovat. Co v takových situacích mají dělat?

Jednou z možností je kontaktovat pracovníky organizací na chatu.. Když je zavřená s agresorem, není tak jednoduché zvednout telefon a zavolat si pomoc. Velmi užitečná je také aplikace Brightsky, kterou vyvinula organizace Rosa ve spolupráci s Vodafonem. Obsahuje užitečné kontakty a možnost bezpečně si uchovávat záznamy o napadení agresorem. Člověk ohrožený domácím násilím by ji v telefonu určitě měl mít. Může pomoct nejen jemu, ale také odborníkům při vyhodnocování situace.

Nehrozí kvůli množství případů kolaps organizací?

Jsou kapacitně na hranici, ale zatím to zvládají. Paradoxní je, že pomáhající organizace mají relativně nestabilní financování, což jim znesnadňuje práci. Potřebovaly by podpořit a zajistit efektivnější tok peněz.

Jak na pandemii zareagovaly orgány státní správy?

Na jaře většinu služeb pozastavili. Zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany dětí do terénu moc nevyjížděli, maximálně v případě akutních situací. Většina služeb s oběťmi komunikovala pouze přes e-mail či telefon a přímý kontakt s ohroženými rodinami omezily. Soudy na jaře prakticky vůbec nefungovaly, což se naštěstí v druhé vlně změnilo.

Je tedy síť pomoci obětem domácího násilí dostatečná?

Přestože jsou služby od podzimu dostupnější, pomoc stále není dostatečná. Jeden z hlavních důvodů je nekonzistence systému pomoci. Obětem se často nedaří zkontaktovat instituci, a pomoc tak nepřichází včas. Problematická je také prokazatelnost domácího násilí. Pokud oběti nezažívají fyzické násilí, jehož projevy jsou viditelné, nemají dostatek důkazů.

Přinesla s sebou pandemie nový trend domácího násilí?

Součástí našeho výzkumu byly hloubkové rozhovory s terapeuty a sociálními pracovníky z pomáhajících organizací, z kterých vyplývá, že násilné činy jsou v poslední době brutálnější, silnější a intenzivnější. Ozývají se také nové cílové skupiny, které se předtím s domácím násilím nepotýkaly tak často.

O sexuálních potřebách je třeba mluvit, nelze si je vynucovat

Kdy se dá hovořit o sexuálním násilí?

O sexuálním násilí mluvíme už například ve chvíli, kdy partner vyžaduje praktiku, která druhému není příjemná. Spousta lidí si není jistá, jestli to je, nebo není v pořádku. Oběti tak často vychází agresorovi vstříc a nechají si toho líbit mnohem víc, než ve skutečnosti chtějí. Je třeba si s partnerem vzájemně ujasnit potřeby a společně o nich vyjednávat. Ochota musí být oboustranná.

Kdo se nejčastěji stává obětí sexuálního násilí?

Většinou ženy. Sexuální násilí je velmi devastující zážitek. Zároveň také nejvíce tabuizovaná a nejhůře prokazatelná oblast domácího násilí.