Fejeton: Vše mi ukradli

Ostrava - Psal se páteční večer a já nemohl více užívat ostravské Stodolní. Trošku vody, z hecu piji i jemně perlivou. Zničehonic se objevil dlouho neviděný kamarád a hle, pili jsme dokonce perlivou. Ráno jsem se zjevil až příliš hydratovaný doma ve své posteli, akorát mi něco chybělo - mobil a peněženka.

Zhroutil jsem se jak Marvel Cinematic Universe po Avengers: Endgame. Ze vzpomínek na večer jsem si vybavoval pouze to, že byla tma. Spal jsem hezky poklidně na zastávce a najednou puf! Jsem doma bez všeho, neměl jsem ani svou Clubcard kartičku se spoustou poctivě nasbíraných bodů. Poukaz ke kadeřnici, kde mi chyběly jenom tři střihy ke čtvrtému zdarma, též k nenalezení. A pak ty vedlejší věci jako občanský průkaz, debetní karta a kartička pojištěnce.

Třetí akt příběhu začíná naháněčkou s policajty. Jel jsem k centrále v naší části města. Zvonek nefungoval, ale dveře byly otevřené, tak jsem vešel. Na židli seděl plešatý strážník, který měl svaly i na očních víčkách. „Co tu děláte?! Jak jste se sem dostal?! My máme zavřeno!“ sdělil mi s milým úsměvem a já se suchými kalhoty šel pryč. Nasměroval jsem si to do další stanice, tam mi tentokrát sdělili, že právě odjíždí pryč, musí dělat dozorce na nějakém festivalu a celá policejní složka o počtu dvou je v nejvyšší pohotovosti. Poradili mi, ať jedu na stanici na ulici Stodolní. Zde mě konečně přijali. Seděl jsem v prázdné místnosti s pánem, kterého prý pronásleduje Joker pomocí McDonald objednávek. Nakonec začali sepisovat jenom můj případ, ale drž se, Bruci Wayne. Zde nastal první problém, neměl jsem mobil, abych kontaktoval banku a vlastě jsem se pořádně nemohl ani identifikovat.

Matka mi mobil půjčila, tak jsem kontaktoval banku. Vybrali mi kolem 3000 korun. Zrovna v ten den, kdy jsem si posílal peníze na účet. Mám to ale štěstí. Zůstalo mi osmdesát korun. Bolta už si nezaplatili, hajdaláci, hlavně že si koupili kousek pizzy za sedmdesát korun. Po víc jak hodinovém vyslýchání jsem odešel a konečně mohl začít z plna hrdla nadávat na své zloděje. Oni si vybírali peníze na benzínce! Na benzínce! Tam jsou kamery, které hlídají kamery! A oni tam vyberou peníze. Mě okradl Kentán z Montarži (film Drž hubu).

Doma jsem musel vyhrabat starý mobil a jít si pro novou SIM kartu. Zde jsem se dozvěděl nová překvapení. Za prvé, když nemáte PIN na kartě, zloději si ji můžou prostě hodit do svého mobilu a odsud si poslat kredit na jinou SIM kartu v aplikaci (mínus 2000). Za druhé, můj Kentán někomu zavolal přes moje číslo, takže vidím, komu volal. Za třetí, všichni se mě ptají, jestli je můj zloděj tmavé pleti. U prvních dvou překvapení nemám co říct. U třetího si uvědomím, že jsem v Ostravě a Ostrava je v Česku. Všichni jsou nakonec zklamáni z toho, že jsem spal a tím pádem jsem nikoho neviděl. Ne tak, jako já. Jakožto pořádný chlap, který se dívá na akční filmy, jsem si představoval, jak v podobné situaci objevím svoje bojové schopnosti a své zloděje zmlátím a všichni si se mnou budou chtít dát fotku. Nicméně to dopadlo tak, že jsem se vyzvracel a jel domů, aniž bych pořádně věděl, co se stalo. Proklínám tě, Kung Fu pando!

Nejvíce srandy jsem si zažil při vyřizování nového mobilu. Neměl jsem žádnou debitku ani NFC. Měl jsem pouze hotovost, takže mobil jsem si mohl koupit jedině na splátky. Třicet minut jsme se bavili a když už jsme měli vše vyřešeno, zjistili jsme, že potřebuji na smlouvu občanku. Tu jsem samozřejmě neměl a daný měsíc určitě mít nebudu. Prodejce mi tak řekl, ať si zajdu vyřešit občanku, oni mi dají papír a ten můžu využívat jako náhradu. Během chvíle jsem na magistrátu a řeším občanský průkaz. Zaplatím 200 korun, aby mi za měsíc přišla karta, kterou po mně chce stát. „Dobře tedy, kde mám svůj občanský papírek?“ „Ten se již nevydává, na shledanou!“ Čili nový mobil nemám. Zkusím si aspoň odblokovat účet v bance. Bez občanky nebo cestovního pasu mi nic neodblokují. Občanku má Kentán, pas je v jiném městě.

Aby toho nebylo málo, zkouším kontaktovat vyšetřovatele, kterému byl předán můj případ. Volám v pondělí. Na centrále mi řeknou, ať zkusím zavolat ve středu, dneska tu není. Zavolám ve středu. „Zkuste zavolat příští pondělí, dneska tu není.“ V pondělí mi to zvedne, sdělí mi, že na zastávce mě okrást nemohli, čili moje výpověď je nanic a musím dojít znovu na výslech. Jelikož nejsem v Ostravě, domluvíme se, že se domluvíme. Když mi konečně zvedne telefon a já mám čas, sdělí mi, že když já konečně mohu, on je na dovolené. Zde jsem se již začal hystericky smát, naštěstí mi sdělil, že Kentána již identifikovali, teď ho jenom dopadnout. Poprvé po několika týdnech jsem začal jásat jak malé dítě. Sice mi neukradl nejspíše dost na kriminál, ale ze srdce doufám, že jestli se za mříže přeci jen dostane, spadne mu tam ve sprše mýdlo.

Tohle byl můj hrdinský příběh, plný zvratů, intrik a emocí. Já jsem to celkem dost prožíval, ale jako správný hrdina jsem povstal. Snad jste se, drahý čtenáři, poučil. Nakonec, jestli to čte ten člověk, který mě okradl, vážně si myslíš, že jsem tak blbý, abych za týden nezablokoval svoji kartu? To KFC si zaplať ze svého, pancharte!