Brno patří Medvědům. Letošní univerzitní derby vyhrál tým MUNI

Brno - Čtvrtý ročník hokejového souboje univerzit přilákal jako obvykle spoustu fanoušků. Letos šlo týmu MUNI o hodně - mohli srovnat celkovou bilanci zápasů proti VUT na 2:2, a nebo Kavalírům dopřát náskok o další bod. Kdo letos vyhraje? Na to jsme se ptali i vás.

 

Prostor fanzóny před rondem se začíná pomalu plnit prvními příchozími. U vstupu stojí skupina security v reflexních vestách a hlídají průchod přes turnikety. Hned za vchodem žlutou barvou skoro září stanoviště Oktagonu, vedle něj začíná dlouhá řada stánků s pivem a občerstvením. Na straně jsou v oploceném prostoru nachystané hokejky a puky - návštěvníci si krátí čas střílením na branku. Zkrátit jejich čekání na zápas pár otázkami se chystám i já, nejdřív ale mířím ke stánku Red Bullu, který je úplně v rohu, daleko od vstupu, ale kde je již tradičně nejvíce lidí. Láká je stolní fotbálek, dostatek míst k sezení a pár plechovek zdarma. Také si pro jednu jdu a čím jsem blíž, tím je hudba hlasitější - DJ ve vyvýšeném černém autě s oranžovým býkem na kapotě se stará o tu správnou atmosféru. Když se ptám usměvavé slečny, která za pultem tančí do rytmu hudby a podává mi z lednice energy drink, odhaduje, že rozdají okolo pěti tisíc plechovek.

Ještě svítí slunce, ale studený vítr je silnější a zahryzává se mi do těla. Za rohem arény objevím sanitku - je připravená pro případ, že bude potřeba. I sanitáři si oblékají bundy. Jediný, komu není chladno, jsou podle mě maskoti, tedy ještěrka jménem Arnold a opičák Oktagonu, kteří obcházejí halu a fotí se s návštěvníky.

Studenti v barvách obou univerzit tvoří skupinky, postávají venku s pivem v rukou a povídají si. Je čas je trochu vyzpovídat - zajímá mě, jestli na univerzitní hokej chodí pravidelně, a nebo přišli jen na derby. Okolo mě proběhne tým VUT v červených mikinách a čepicích. Zatímco se rozcvičují s míčem, přejíždím očima modro-červený dav. Někteří se přesouvají do ronda, protože začíná být už opravdu zima, a u stánků s pivem se tvoří fronty. Prostor před arénou už se zaplnil tak, že mám problém davem projít. Oslovím mladého muže s šálou MUNI a ptám se, co studuje.

“Nejsem student,” odpovídá mi. “Tak proč chodíš na univerzitní hokej?” ptám se trochu překvapeně.

“Baví mě atmosféra toho hokeje, jsou tu vždycky skvělí lidi. V Brně je o to zájem a vždycky na to chodí spoustu lidí, beru to spíš jako kulturní akci než zápas. Jsem tady poprvé, ale kámoši sem chodí pravidelně.”

Potkávám skupinku, jeden z nich má mikinu VUT, ale dvě slečny, se kterými si povídá, studují matematiku na MUNI. Na univerzitním hokeji byli mimo Hokejový souboj univerzit jednou, tady jsou ale podruhé. “A kdo vyhraje?” zeptám se a kmitnu očima mezi červenou mikinou dostudovaného ajťáka a modrými prvky zbytku skupinky. “MUNI,” řeknou slečny unisono. “My,” odporuje mužská složka. No, necháme se překvapit

“Tady na tom derby jsme poprvé a je to tady super,” říká Martina, která na Masarykově univerzitě druhým rokem studuje germanistiku. “Hlavně ty stánky a ta atmosféra, je to skvělý,” doplňuje Jasmína, její kolegyně z oboru. Potkala jsem je u stánku s pivem. Obě jsou usměvavé, mají univerzitní tašky a na tvářích namalovaná modrá srdíčka. Už jsem pochopila, že podle barvy oblečení a doplňků mohu odhadnout odpověď na otázku, kdo vyhraje, překvapí mě ale poslední skupinka, kterou odchytím ve frontě na pivo.

Kryštof studuje na VUT “podnikatelku”, Tomáš si něco zabrble pod vousy a Lukáš byl prý tři roky na FITu, ale už není. A prý mu to bohatě stačilo. Když prohodím vtípek na VUT, chlapci pojmou podezření. “A Ty jsi odkud?” ptají se. “Masaryčka.” Zasmějí se: “Tak Ty si dej odstup, my už s Tebou asi nechceme dělat rozhovor.” Bráním se, že to musí být vyvážené, a ptám se, jestli na univerzitní hokej chodí běžně. Kryštof je na souboji o Brno podruhé, Tomáš potřetí a Lukáš pošesté. Už jsem si všimla, že je vtipálek, a když ho upozorním, že letos máme čtvrtý ročník toho utkání, jen se zasměje, pokrčí rameny a opraví se: “Tak teda na čtvrtém.”

“A kdo vyhraje?”

Lukáš a Kryštof si myslí, že VUT - Kryštof vsadil na výsledek dvě stovky. Tomáš se na mě podívá a s kamenným výrazem mi odpoví: “Vsadil jsem pětikilo na MUNI.”

Všichni už se hrnou do arény, zápas začne každou chvíli. Kotel VUT i kotel MUNI si zkouší svoje pokřiky a bubeníci se pokouší sladit rytmus. Jedna strana modrá, druhá červená. Každý má na svém sedadle tvrdý lesklý papír v barvě klubu, na jehož tribuně sedí, a skládají si ho do fandících plácaček. V aréně není zrovna dvakrát teplo, alespoň tu ale nefouká. Moderátoři čekají, až se tribuny zaplní, a mezi tím zkouší přítomné fanoušky z mexické vlny a písničky Will Griggs on fire, se kterou se každoročně pokouší překonat rekord v hlučnosti utkání. Loni naměřili 118 decibelů a překonali tak dosavadní rekord z utkání v Havířově z roku 2011.

Na tribuny přichází slečny z Red Bull stánku s krabicemi a rozdávají fanouškům plechovky. Každá má zvenku na dně připevněné malé světýlko - tribuny MUNI dostávají modré, z hlediště VUT září červená. Je to příjemná změna oproti loňskému ročníku, stejně jako místenky na sezení - loni místa nebyla určena a byl to spíš chaos.

Na led přijíždí hráči obou týmů a tribuny je vítají hvízdáním a potleskem. Když se vyrovnají do řad, přichází rektor VUT Ladislav Janíček a zdraví diváky i oba týmy. Má krátkou řeč, poté hráčům popřeje dobrý zápas a jde hodit první symbolické buly.

V prvních asi pěti minutách má Masaryčka navrch a tlačí na VUT u jejich branky, pak se ale situace otáčí. Bilance střel je vyrovnaná a když modrý hráč srazí červeného, fanoušci neskrývají radost. Moderátoři vstupují do zápasu a na kostce běží hra “make a meme”, kterou fanoušci velmi ocenili. V polovině první třetiny má VUT navrch, pak ale hráč s číslem 77 - Man - fauluje Medvěda a MUNI hraje přesilovku. Moderátoři pouští už notoricky známou píseň, ale rekord se překonat nepodařilo. V 15 minutě dává VUT první gól a Dominik Jeřábek s číslem 35 dostává ovace od červených tribun. MUNI se po zbytek třetiny snaží srovnat, ale i přes tlak se to nedaří. Odchází do kabin za stavu 1:0 pro kavalíry a na ledě během přestávky začínají soutěže fanoušků. První je něco jako curling s hokejovými rukavicemi, vyhrává VUT. Tribuny se trochu vyprázdnily a utišily, většina si odešla pro další pivo.

Druhá třetina začíná zostra a je mnohem víc vyrovnaná než ta první. Hra je energická a agresivní, Kavalíři v oslabení pár vteřin před koncem přesilovky zvyšují na 2:0, střelcem je Marek Březina s číslem 16. Červení mají převahu a drží modré v obranném pásmu, moderátor za MUNI začíná roztleskávat tribuny pokřikem “Ma-sa-ry-čka!” a přidává komentář: “Vé-ú-téčko možná vede, ale MUNI je hezčí!” Situace se otočí a nyní přebírají iniciativu Medvědi, Kavalíři ale nepřestávají s výpady na branku, před kterou se strhne hromadná rvačka. Fanoušci řvou a z bitky mají zřejmě radost. Moderátoři v rámci soutěže tribun posílají po jedné z řad až na konec kelímek piva a ten na konci ho musí co nejrychleji vypít. Na červené tribuně byli rychlejší. Ve 33 minutě dává první gól za MUNI Richard Babulík s číslem 53 a to dodá modrému týmu energii. Jejich fanoušci skandují: “ještě jeden!” a tohle přání jim jen dvanáct vteřin před koncem třetiny - a v prvních devíti vteřinách přesilovky - vyplní další z Medvědů. Třetina končí za stavu 2:2 a těsně před koncem vzniká druhá šarvátka, kdy číslo 53 - Babulík, který skončil bez helmy, a číslo 6 - Pernický, mají pěstní souboj jeden na jednoho. Fanoušky to, jako už tradičně, nenechává chladnými.

Během přestávky spolu dvě fanynky - jedna VUT, druhá MUNI - vedou souboj v sumo oblecích (tentokrát vyhraje MUNI) a moderátoři znovu zkoušejí tribuny z mexické vlny. “Dneska je vás tady 7700,” oznamují před začátkem poslední třetiny.

Ta je nejvíc energická ze všech, MUNI udržuje tlak a chvíli po začátku zvyšuje na 3:2. Řev tribun je ohlušující. Na stadionu je i hejtman jihomoravského kraje Jan Grolich - když na něj namíří kamera, zvedá kšiltovku na pozdrav. Brankář medvědů je pod neustávající palbou a v posledních sedmi minutách dává VUT vyrovnávací gól. Modrý tým začíná být agresivnější a jde do červených více tělem, je to neuvěřitelně vyrovnané. V 56. minutě se opět strhává hromadná rvačka a puk se pohybuje spíše v obranném pásmu Kavalírů, v poslední minutě už ho ke své bráně stahují schválně. V posledních 15 vteřinách zápasu hráč MUNI číslo 42 Tadeáš Jakubec zvyšuje na 4:3 a tím zajišťuje ve čtvrtém ročníku Hokejového souboje univerzit vítězství Masarykovy univerzity. Rondo se téměř otřásá v základech - fanoušci ví, že celkové skóre se dnešním zápasem srovnalo na 2:2, tedy dvě vítězství MUNI a dvě vítězství VUT.

Nejlepším hráčem VUT se stává brankář s číslem 30 - Zlatnický, za MUNI je to číslo 53 - Babulík. Medvědi s pohárem v rukou v euforii bruslí dokola a děkují svým fanouškům, z Kavalírů cítím lehké zklamání. Pak se většina diváků přesouvá na afterparty v Zoner BOBYHALL - modří oslavovat, červení zapíjet žal. V tramvaji, která je plná fanoušků, slyším pozitivní reakce na letošní ročník. Nemohu nesouhlasit - byl to skvělý zápas.