Jsem sportovec, který si jde za svými sny, říká Tatiana Ondrušková

Brno - V devatenácti letech získala Tatiana Ondrušková titul absolutní mistryně světa ve fitness. Mladá Slovenka dominuje v akrobatickém fitness, se kterým jezdí na soutěže po celém světě. Naposledy se podívala do Jižní Koreje. Kromě toho studuje i na fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně obor Osobní a kondiční trenér.

Co je to vlastně Acrobatic fitness a v čem se liší od ostatních soutěží?

Teď je fitness rozděleno na dvě kategorie, a to acrobatic a artistic. Já soutěžím v acrobatic fitness. A tam máme dvě soutěžní kola, to první je volná sestava, která má minutu a půl a obsahuje taneční, gymnastické a silové prvky. K tomu patří ještě showman ship, kde vystupujeme v kostýmech a všechno to musí tvořit jeden celek i s hudbou a celkovým provedením. Acrobatic fitness se vyznačuje především náročnými gymnastickými prvky, jako jsou salta a podobně. Druhá disciplína je celá o porovnávání našich postav, kvůli této disciplíně máme i tréninky v posilovně, jde hlavně o celkovou symetrii postavy, přiměřené a vyrýsované svaly. Body dostáváme i za sympatii a celkový vzhled.

 

Od kolika let děláš fitness?

Asi v pěti letech jsem začala chodit do sportovní gymnastiky, a pak v osmi mě máma dala i na dětské fitness. V této kategorii jsem soutěžila až do patnácti, potom jsem přestoupila do juniorské a ženské kategorie, kde teď soutěžím v akrobatickém fitness.

 

Poprvé jsi byla mistryní světa v šestnácti letech, jaké jsou tvé poslední úspěchy?

V ženské kategorii jsem už třikrát mistryní světa a v juniorské dvakrát. Teď jsem byla na soutěži v Jižní Koreji, kde jsem se stala absolutní vítězkou. Abych to upřesnila, tak celková soutěž je ještě rozdělená na dvě skupiny podle výšky – pod sto šedesát tři centimetrů a nad. Vítězky těchto dvou kategorií se potkají v super finále a z toho vzejde absolutní vítězka. Takže teď jsem poprvé získala to absolutní vítězství. A z Jižní Koreje jsem ještě jela do Španělska, kde se konal světový pohár v open kategorii, ve které všichni soutěžíme spolu a tam jsem taky vyhrála.

 

Kvůli soutěžení hodně cestuješ, vnímáš nějaké rozdíly v soutěžích podle státu, kde se konají?

Určitě rozdíly vnímám. Třeba v Jižní Koreji to bylo opravdu na vysoké úrovni. Všechno bylo naplánované do posledních detailů a péče o nás byla stoprocentní. Kdykoliv měl někdo i sebemenší připomínky, hned se to snažili napravit a vylepšit. Dělali všechno pro to, aby se atleti cítili co nejlépe. Například moc se mi tam líbilo pódium, které bylo hodně pompézně vytvořené. A i diváků tam bylo spousta, což většinou nebývá.

 

Měla jsi čas se v Jižní Koreji někde podívat?

Moc času na cestování jsme neměli. Před soutěží musíme jen ležet na pokoji, aby se nám nezavodnily nohy. Pak jsme ale den volna měli a konečně se našel čas na malé poznávání. Soul byl například hodně industriální, ale soutěž neprobíhala tam, byli jsme v malém městečku tři hodinky od Soulu. Tam se mi moc líbilo, okolo byla krásná příroda a celkově jsem se tam cítila moc příjemně.

 

Jak probíhá příprava na soutěž?

Já většinou trénuji dvakrát denně. Potom se mi tréninky mění s ohledem na to, v jaké části přípravy na soutěž se zrovna nacházím. První trénink dne je většinou gymnastika, kde nacvičujeme volnou sestavu a dolaďujeme detaily. Můj druhý trénink se potom zaměřuje na budování svalstva a symetrie postavy, prostě silový trénink. No a potom těsně před soutěží k tomu přibude nácvik posingu, a taky kardio či hit tréninky, aby se svalstvo hezky vyrýsovalo.

 

Co je tvoje nejoblíbenější část na tomto sportu?

V poslední době jsem si na trénincích oblíbila sílové trénink, protože mě baví pozorovat změny na těle, a to, jak člověk dokáže vybudovat svalstvo. Na posingu mě baví, že už je to uvolněné, opadne z vás stres a začnete si to užívat. Mojí srdcovkou ale stejně zůstane sestava, kdy člověk na podiu nechá duši.

 

Když máš tolik tréninků, znamená to, že máš i víc trenérů?

Přípravu sestavy a část silového tréninku má na starost moje trenérka Marina Kolárová, na silovém tréninku se mnou ještě pracuje i její manžel Tomáš Kolár. Důležitou součástí přípravy je i mentální trénink, na kterém pracuji s Xenií Hankovou. Učí mě, jak zvládat stres spojený se soutěžením. Jde hlavně o to, abych byla v klidu a uměla předvést sestavu jako na trénincích. Za spolupráci s ní jsem hodně vděčná. Když jsem byla malá, tak na mě při soutěžích dolehl stres a nebyla jsem schopná sestavu zacvičit na sto procent. Takže teď už je to vyšperkované a jsem za to moc vděčná.

 

Je mentální příprava důležitá při vrcholových sportech?

Ano, je hodně důležitá. Samozřejmě kdybych nebyla vytrénovaná a na trénincích nedřela, tak bych na vrcholu nebyla. Ale když už je člověk na určité úrovni, tak ta mentální stránka hraje velkou roli v tom, aby se člověk ukázal v nejlepším světle.

 

Jak probíhá samotná soutěž?

Většinou se soutěží po celý víkend, někdy i tři dny. Každý den ráno brzo vstaneme, namalujeme se a natřeme se soutěžní barvou. Většinou v pátek máme semifinále juniorek, kde soutěžíme v sestavě a postavě, z toho postupujeme do sobotního finále a pak se jde ještě do superfinále. V sobotu po obědě soutěžíme v ženské kategorii a proces je úplně stejný.

 

Cítíš ve sportu hodně velkou rivalitu, nebo se navzájem podporujete?

Když jsem byla mladší, tak jsem rivalitu pociťovala více. Neříkám, že rivalita úplně vymizela, ale aspoň u nás v kategorii se to v posledních letech snažíme udržet na sportovní úrovni, úspěchy si přejeme a nezávidíme si je. S holkami ze Slovenska se známe od malička, vyrůstali jsme spolu, jsme dobrý tým a co nejvíc se podporujeme.

 

Máš hodně specifické sestavy, v čem se podle tebe lišíš od ostatních soutěžících?

Já mám takový svůj styl, všechny moje sestavy předvádím na „slaďáky“, vybíráme písničky hodně emotivní a silné. S trenérkou se snažíme sestavu udělat tak, aby zanechala v divácích a porotcích co největší emoce a dojem. A to je přesně to, čím se liším od ostatních. Ne každému sedí tento styl sestavy, málo komu se podaří prodat emoci. Pouštět se do něčeho takového je náročnější cesta oproti choreografiím na energetickou píseň, kde člověk jen tancuje do rytmu.

 

Co je první věc, kterou uděláš po skončení soutěže?

Úplně jako první věc doplním vodu. Před soutěží ji totiž den či dva vynecháváme, musíme dostat podkožní vodu ven, aby šlo pořádně porovnat postavy. No a pak to je určitě nějaký ten hamburger nebo palačinky.

 

Máš i nějaký specifický jídelníček?

Před soutěží se snažím jíst co nejzdravěji a jídelníček mám sestavený úplně jinak než normálně. Mám vypočítané makro živiny, bílkoviny a sacharidy, abych měla všeho dostatek. Stravuju se hlavně zdravě, hodně zeleniny, ovoce, rýže a masa. Po soutěži mám volno, kdy z hlavy úplně vypustím nějaké počítání a jím tak, aby mi bylo dobře a cítila jsem se dobře.

 

Je to sport, kde člověk musí hodně obětovat, aby byl nejlepší. Měla jsi někdy pocit, že o něco přicházíš?

Když jsem byla mladší a viděla kamarády, jak si užívají a já byla doma a ráno jsem musela brzo vstávat kvůli cvičení, tak jsem se cítila, že přicházím o ten „teen“ život. Ale potom přišly výsledky a člověk si řekne, že to obětování za něco stálo a teď je díky tomu nejlepší. Takže jsem ráda, že jsem se tomu věnovala už tak mladá, protože bez toho bych nebyla tam, kde jsem.

 

Co považuješ za největší mínusy a plusy fitness?

Za hlavní mínus považuji disciplínu, kterou člověk musí mít. Každý den si vařit a mít všechno přesně nalinkované od toho, kdy jíst, po to, kdy jít spát. Na druhou stranu to můžeme brát i jako plus. Do budoucna v práci mi to pomůže po psychické stránce, sebezapření a disciplína je v tomto ohledu důležitá. Vychovalo to ze mě sebekritického člověka, který ví, co je dobré a co je špatné. Sport člověka hodně dobře připraví do života, ať už je to umět prohrávat a vyhrávat, tak hlavně umět sám sebe motivovat, aby podával co nejlepší výkony.

 

Jaký je tvůj cíl do budoucna?

Teď je to určitě dostudovat. Chtěla bych zůstat v oboru trenérství a sportu. Kdyby mě to živilo, byla bych šťastná. Jednou se snad odstěhuji do zahraničí a tam si otevřu fitness centrum, ale to je zatím ve hvězdách.

 

Potýkáš se někdy s předsudky – je moc svalnatá, chudá a podobně?

Většinou se s tím setkávám na Instagramu. Tam nám lidé píšou komentáře, jak jsme moc vysportované, a že to není vůbec hezké. Celkově na internetu je spousta předsudků vůči svalům na ženách. Svaly ale nejsou jen mužská záležitost. Instagram není realita, na fotkách lidé pózují, aby svaly co nejvíce vynikly. Většina holek, která dělá fitness, má ve skutečnosti krásnou vysportovanou postavu a není na ní nic přehnaného.

 

Mají na tebe tyto komentáře psychický vliv?

Ze začátku to člověka zasáhne, ale pak si poví, že si nemůžeme brát k srdci každou poznámku, co nám někdo napíše. Pravda je taková, že opravdu dřeme na to, abychom vypadali tak, jak vypadáme a neměli bychom se nechat ovlivňovat takovými věcmi.

 

A co předsudky o fitness, jak je vnímáš?

Předsudky o fitness jsou hlavně spojené s tím, že je to nezdravý sport. A dřív to tak i bylo. Trenéři nevěděli, co dělali a dávali sportovcům diety, které je po hormonální a psychické stránce zničily. Ale dnes je už dostatek informací o všem. Správný trenér ví, co dělá a neexperimentuje se svým svěřencem. Hlavní je, aby se dodržovaly všechna pravidla, a pak se to dá dělat zdravou cestou. Samozřejmě žádný vrcholový sport není zdravý, ale takto ze sportovce aspoň nebude po přípravě troska.

 

Berou tě lidé jen za pěknou holku s nádhernou postavou?

Jak kdo. Kamarádi mě znají, ale setkávám se i s tímto názorem. Ale já na své postavě fakt dřu, takže mě to nijak neuráží. Určitě ale chci, aby mě lidé nebrali jen jako holku s pěknou postavou. Jsem vděčná, když mě lidé berou jako sportovce, který si jde za svými sny.