Země, která vstala „Z popela“. Nový dokument ukazuje znovuzrozený Kurdistán

Brno - Ještě nedávno byl Kurdistán, stejně jako celý Irák, pro turisty zapovězenou destinací. Každý, kdo v posledních desetiletích alespoň letmo zahlédl zprávy, si určitě vybaví diktaturu Saddáma Husajna, americkou invazi v roce 2003 nebo řádění Islámského státu. Tyto události se do dějin země zapsaly tak silně, že zastínily bohatou tisíciletou historii území, na kterém dnešní Irák leží. Co se tedy v posledních letech změnilo, že se ze země, kterou ještě nedávno zmítala válka, postupně stává vyhledávaná turistická destinace? To popisuje nový dokument Z popela, který měl v pátek večer premiéru v brněnské Kinokavárně.

Kurdistán je autonomní oblastí na severu Iráku. Samostatnost mu zaručuje i irácká ústava. Z velké části si tedy obyvatelé tohoto území své „záležitosti“ spravují sami. Mají vlastní vládu, prezidenta i policii. V hlavním městě Irbílu začíná putování tvůrců dokumentu - vypravěče Jana Sýkory a kameramanů Radka Vetešníka a Tadeáše Stanovského. Setkávají se zde s místním průvodcem Havalem.

„Průvodcem jsem od roku 2012. Když jsem začínal, nic jako turistický průvodce zde neexistovalo, takže jsem svým způsobem průkopníkem,“ říká Haval. První dva roky se mu v profesi velmi dařilo. Poté však do země přišla radikální teroristická organizace Islámský stát, která prosazuje extrémní formu islámu podle její interpretace islámského práva šaría. Turismus v zemi se tehdy úplně zastavil. Haval se v mezičase živil převážením novinářů na válečnou frontu, kde Islámský stát bojoval s iráckou armádou. „Dvakrát mě málem zabili,“ vzpomíná. V roce 2017 byl Islámský stát z Iráku vytlačen, a Haval se tak mohl vrátit ke své původní práci.

„O tom, že je zde extrémně bezpečno, jsme se přesvědčili krátce po příjezdu. V jedné části místního bazaru se nacházely směnárny. Bez jakéhokoliv zabezpečení se tam povalovaly desetitisíce dolarů v nejrůznějších měnách,“ popisuje Jan Sýkora. Za nejcennější suvenýr z této cesty považuje staré, dnes už neplatné, irácké bankovky s portrétem Saddáma Husajna. Bývalý irácký prezident a diktátor, který byl po invazi Spojených států v roce 2003 svržen, Kurdy neměl zrovna v lásce.

„Jak už název napovídá, v Iráckém Kurdistánu žijí Kurdové – etnikum s vlastním jazykem, historií a kulturou. Zároveň se o nich říká, že jsou největším národem, který nemá vlastní stát,“ pokračuje Sýkora. Kurdové totiž žijí v Turecku, Iráku, Íránu a Sýrii. V minulosti usilovali o vznik vlastního státu. Kvůli historickým, geopolitickým a interním faktorům, včetně rozdělení regionu po první světové válce, represe ze strany vlád, zájmů zahraničních mocností a vnitřních rozporů mezi kurdskými frakcemi k tomu ale nedošlo.

Dnešní Irák se snaží být zemí pro všechny. „Divili jsme se, jak je dnes země tolerantní k ostatním náboženstvím. Viděli jsme kostely, synagogy, chrámy. V minulosti to tak rozhodně nebylo,“ vysvětluje kameraman Radek Vetešník. Jedno náboženství, jezídismus, však v Kurdistánu vyčnívá. „Jeho přívrženci neuctívají stejného boha, jako například muslimové. Jejich bohem je příroda a její elementy. Ve skutečnosti je jezídismus kombinací mnoha náboženství. Příslušníci věří v reinkarnaci jako buddhisté, nejedí vepřové jako muslimové, nebo se nechávají pokřtít jako křesťané,“ vysvětluje Jan Sýkora. Více informací o náboženství nebo osobních příbězích mnoha Kurdů doprovázených fascinujícími záběry tamější přírody se zájemci mohou dozvědět v dokumentu Z popela, který je v plné délce dostupný na youtubovém kanálu Světoví.