Hrozba ruského útoku se stala reálnou, říká o Vrběticích expert na bezpečnostní politiku

Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu ukončili vyšetřování výbuchů ve Vrběticích z října a prosince 2014, který si vyžádal život dvou občanů České republiky a obrovské materiální škody. Změnu bezpečnostní politiky českého státu po odhalení viny ruské tajné služby GRU na výbuších hodnotí expert na bezpečnostní politiku a terorismus Miroslav Mareš.

V říjnu 2014 spáchala tajná služba Ruska GRU teroristický útok na muniční sklady ve Vrběticích. Stálo za selháním bezpečnostních služeb podcenění Ruské federace?

Ono se to dá samozřejmě těžko hodnotit takto zpětně, co se tam všechno stalo a proč to nebylo odhaleno dopředu. Řekl bych, že tam skutečně došlo k podcenění. Takovouto akci naše zpravodajské služby neočekávaly. Navíc je otázka, komu tato bezpečnostní otázka dominantně náleží. Jestli je to záležitost Bezpečnostní informační služby, která se zabývá civilními kontrašpionážními operacemi nebo jestli by to měl mít na starost Úřad pro zahraniční styky a informace, který monitoruje obecně vnější prostředí.

Odpovědnost tedy leží na Úřadu pro zahraniční styky a informace?

Nejen na něm. O BIS jsem již hovořil, ale je tam i působnost Vojenského zpravodajství. Vzhledem k tomu, že to byla vojenská zpravodajská služba GRU a vrbětický areál spadal do resortu obrany, tak to mohla být i jeho záležitost.

Jedna z možností je, že munice ve skladech měla být poslána na Ukrajinu. Ovlivnila ztráta materiálu významným způsobem válku na Ukrajině?

Samozřejmě mohlo to mít dílčí vliv. Nemyslím si ale, že to nějak podstatně ovlivnilo schopnost Ukrajiny se bránit. Navíc se bavíme ještě o roku 2014, kdy Ukrajina nestála proti plnohodnotné ruské invazi. Skutečně tam byla celá řada problémů a byly tam evidentně ruské regulérní jednotky nasazené na Donbasu. V tu dobu ještě ale nestála proti plnohodnotné invazi, takže si nemyslím, že by samotný výbuch nějakým zásadním způsobem ohrozil obranyschopnost Ukrajiny. Samozřejmě ale dílčí vliv mít mohl.

Existovalo ale více verzí, kam měla být munice doručena. Udělalo v tom vyšetřování jasno?

Zatím to z výsledků vyšetřování jasné není. První možnost je, že měla být dodána na Ukrajinu. Tou druhou, že měly jít do Sýrie na pomoc protiasadovským jednotkám. V tuto chvíli to není úplně jasné, jestli skutečně měly jít na Ukrajinu.

Zareagovala Česká republika na útok adekvátně?

Myslím si, že v tu dobu jsme zareagovali relativně jako sebevědomý stát. Došlo k vypovězení ruských diplomatů, snažili jsme se přesvědčit naše spojence k tomu, aby akci Ruska odsoudili a aby nás podpořili. Snažili jsme se nějakým způsobem zamezit dalším ruským špionážním aktivitám na našem území. Ono se dá samozřejmě spekulovat o tom, co se mohlo udělat víc. Je ale třeba si uvědomit, že v roce 2021, kdy toto vyšlo plně na povrch, tak jsme neměli plnou podporu spojenců. Takovou, jakou bychom měli v dnešní situaci, kdy už je známá ruská agresivita po vpádu na Ukrajinu.

Jakým způsobem se proměnila naše bezpečnostní politika po zjištění, že za výbuchy z roku 2014 stojí ruská tajná služba GRU?

Proměnila se zásadně v tom, že se na to začala více zaměřovat. Hrozba se stala reálnou. Některé složky, které to dříve neměly tak dominantně v portfoliu činnosti, jako třeba policejní složky, tak se touto problematikou začaly zabývat intenzivně. Myslím, že například policejní složky se na tom vyprofilovaly. Tohle je vliv Vrbětic. Poté jsme přešli do další fáze vývoje naší bezpečnostní politiky, když došlo k invazi na Ukrajinu.

Ruská akce přinesla, podle Lubomíra Světničky, škody jako největší teroristické útoky. Pro nás to byla skutečně značná škoda.


Vyšetřování výbuchu trvalo šest let. Mělo na to vliv odmítnutí Ruska spolupracovat?

Určitě ano. Orgány činné v trestním řízení museli udělat důkladné šetření a muselo se také spolupracovat se zahraničím. Jeden z podezřelých byl například vyslýchán v Řecku. Takže to trvalo dlouhou dobu. Také do toho částečně zasáhla covidová krize, která samozřejmě vyšetřování neusnadňovala. Myslím třeba výslechy a mezinárodní trestní pomoc.

Vědělo se od začátku, že by za útokem mohlo stát Rusko?

Ruská stopa se začala šetřit až několik let poté, co k výbuchům došlo. O to je samozřejmě obtížnější dobrat se k něčemu, když se to stalo po tak dlouhé době. Navíc naši zahraniční partneři, ať už se to týká policejních orgánů nebo zpravodajských služeb, sami postupně získávali informace o té speciální jednotce GU, které ještě v době zahájení vyšetřování nebyly takto podrobně známy.

Lze Ruskou federaci sankciovat?

Už se objevuje snaha vymáhat to na diplomatické úrovni. Je ale otázka, jak se k tomu Rusko postaví. Je zřejmé, že odpověď bude negativní. Pak to samozřejmě bude obtížné, jak vymáhat sankce, pokud nedojde k mezinárodnímu soudnímu vyrovnání nebo mezinárodně právnímu vyrovnání.

Bylo by možné Rusku zabavit část majetku v České republice?

Teoreticky ano, ale muselo by to skutečně být nějakým způsobem prokázané, že by takové sankce měly vazbu k útoku na Vrbětice. Úplně si tedy nemyslím, že je to reálné. Mnoho věcí je možné. Je ale otázka, zda by na to přistoupily naše soudy.