Nejhorší je kapr ze supermarketu, říká rybníkář

Brno - Mezi Mariánským údolím a obcí Podolí na Brněnsku leží Zukalův rybník, který vlastní rybníkář a rybář Pavel Zukal. Povoláním je dřevař, ale jeho rybníkářský koníček se postupně stává jeho obživou. Od 19. prosince bude na „Zukaláku“ a dalších čtyřech stáncích prodávat Vánoční kapry a jiné ryby. Před supermarkety ho ale nehledejte. „Lidem se takto donáší ryba až pod nos, ale nepřijde mi to důstojné. Na druhou stranu je to lepší než zmražené vakuované ryby, které se prodávají přímo v supermarketu. S ní se humánně rozhodně nezacházelo,“ říká Zukal.

Odkud se vzalo vaše nadšení do ryb, rybaření a rybnikaření?

Rybaření je prostě zážitek. Někdo rád jezdí na koni, někdo zase chodí na ryby. A když chce postoupit nějakým stylem dál, tak se začne věnovat jejich chovu. Někdo má rád psy, tak si koupí nejdřív jednoho, pak zkusí druhého, třetího. Ale v rybníkářství máte danou dimenzi toho, kam se může člověk posunout a co ho baví. Buď chová kapry nebo třeba dravou rybu, jako je candát, štika, sumec a podobně. Postupně se takto člověk posouvá někam jinam.

Která ryba je nejnáročnější na chov?

Candát, protože je dravá ryba. Potřebuje hodně potravy a určitý podmínky – studenou a čistou vodu. Tady u nás se candátům daří, ale v rybnících, co mám na Vysočině, tam už tolik ne. Tam je to lepší na kapry. Candát potřebuje určité procento kyslíku po celý rok, ale v létě, když je procento kyslíku malé, tak to způsobuje problémy. Nejde dát do jednoho rybníku padesát metráků (pozn. red. jeden metrák se rovná sto kilogramům) kapra a do toho candáta, protože kapr, když je v bahně, tak zvedá sedimenty, a tím by ho zadusil.

Jak moc je tento koníček finančně náročný?

Když to má být tak, aby to správně fungovalo, tak je celkem nákladný, ale rybník si na sebe dokáže vydělat sám. Je to takové moje malé hobby. Začal jsem jedním rybníkem, druhým, třetím a pak čtvrtým, k tomu mám pronajatých dalších osm na Vysočině a budu stavět další. Někdo staví letadýlka, někdo zase rybníky.

Co pro vás znamená vánoční kapr?

Já kapra nemám rád, je v něm hodně kostí a nechutná mi. Takže bych spíš mluvil o vánoční rybě, která pro mě rozhodně znamená tradici. I když ryby nejím, tak na Vánoce si ji dám. Ale najdu si takovou, která mi chutná, například sumce. Ten je bez kosti.

Která z ryb je vaše nejoblíbenější?

Nejradši mám právě toho sumce, protože nemá kosti. Když se sumec vykostí, tak je nejlepší rybí alternativa cenově i chuťově. Dají se z něho nasmažit normální řízky a člověk si opravdu pochutná. Samozřejmě musí být sumec velký, ne pangas nebo něco hnusného z dovozu. Nejhorší jsou dovážení lososi. To, co se k nám dostává do obchodů, jsou lososi, které naloví do sítí, nechají je válet v bednách na slunku před zpracovnou, a pak toho hnusného smradlavého lososa oblezlého od much umyjí, vykuchají dají do plastu a pošlou do Česka. Chuťovečka, pak si dej lososa.

Kolik kaprů se před Vánoci prodá?

Patnáct až dvacet metráků. Na sto kilo to vychází zhruba třicet ryb (pozn. red. 450 až 600 ryb). Ale mnohem více se teď prodávají jiné alternativy jako pstruh, sumec, candát, štika, úhoř, jeseter, který se stal hodně populárním, protože taky nemá kosti a cenově je celkem dostupný. Vychází kolem 300 korun za kilo.

Převažují alternativy nad prodanými kapry?

Začíná to být půl na půl.

Kolik vám vánoční kapři vynáší?

Za zpracování ryby mám symbolickou cenu, prostě to, co mi lidé dají. Jen když je práce víc, tak si nacením stovku. Cena ryb je u nás jinak levnější o nějakou tu korunu než v Brně, abych sem nalákal zákazníky. Je to spíš, protože mě to baví, z výnosů se zaplatí lidé, kteří mi pomáhají, dovoz a jiné náklady. Rozhodně nevydělám milion. Jen sádky mě stály milion a za ty tři roky, co to dělám, se mi ještě nevrátil. A to mám obrovský prodej.

Co si myslíte o prodeji živých kaprů v kádích před supermarkety?

Lidem se takto donáší ryba až pod nos, ale nepřijde mi to důstojné. Ryba by měla mít prostor a plavat. Prodej před supermarkety se mi nelíbí. Je to, jak kdyby si šel člověk koupit chlazené kuře. Na druhou stranu je to lepší než zmražené vakuované ryby, které se prodávají přímo v supermarketu. To je to nejhorší, co si můžete dát ke štědrovečerní večeři. S ní se humánně rozhodně nezacházelo, když ji poráželi, tam je to jak s prasaty na jatkách. Už jsem viděl případy, kdy borci ryby nasucho nasypali do beden, které takto jely na zpracovnu, anebo je v kamionu prostě nechají chcípnout. Takže stánek před supermarketem je stokrát lepší, i když je tam ryba natlačená a zažívá stres. Má se dávat jedna ku jedné, to znamená, že když má káď třeba 750 litrů, tak by v ní měly být maximálně dva metráky ryby. Když tam prodejci nasypou pět metráků ryb, je to dost blbý.

Jak vnímáte postupný zákaz prodeje kaprů před supermarkety?

Pro mě je super, že se ryba vrací tradičně do rybáren, řeznictví a celkově do domácího a vesnického prostředí. Je fantastické, když ryby prodávají lidé, kteří se o ně opravdu celý rok starají a nejdou do rukou překupníků. Před supermarkety z devadesáti procent stojí překupníci, kteří ryby nakoupí jak voňavky a před Vánoci je prodají, takže k nim nemají vlastně žádný vztah. Pro mě je ten zákaz dobrý, protože se to vrátí zpátky tam, kde to kdysi bylo. To mi přijde správné. U supermarketů je to nepřirozené.