Teplo a zápach pryže. Taková je jízda historickým vozem na Stránskou skálu
Ekonomika
Brno - Do konce října se Brňané mohou projet retro vozy, které dopravní podnik nasazuje v nepracovní dny na tramvajovou linku 10. Ta jezdí z Vozovny Komín na Stránskou skálu. Podobně je tomu i u trolejbusové linky 25 vedoucí ze zastávky Štefánikova čtvrť na Osovou. Prvně jmenovanou linku si vyzkoušel také reportér Stisku.
Možností, jaký vůz mě přijede vyzvednout, je více. Podle informací dopravního podniku to může být K2, T2 nebo T3. Nakonec přijíždí poslední jmenovaná. Podle webu BMHD byl vůz T3 s evidenčním číslem 1525 zařazen do provozu v roce 1967. Historickým vozem se stal v roce 2015, kdy také prošel generální opravou. Od té doby ho dopravní podnik využívá o Vánocích na speciální sváteční lince nebo právě přes léto na lince 10.
Vnitřek vozu působí nově, vše je krásně natřeno a připraveno do provozu. Některé prvky této historické tramvaje ale zůstávají. Všude je cítit stará gumová podlaha a řidiče provizorně odděluje přepážka od prostoru, kde jsou cestující. Proto je u něj nápis: Nemluvte za jízdy s řidičem. Sedačky jsou plastové, ale k mému podivu přesto velmi pohodlné. Digitální cedule zde nenajdeme, řidič u sebe nosí plastové, které musí na každé konečné vyměnit.
Neobvyklým způsobem tu funguje i signalizace zastávek na znamení. Tlačítko je vcelku vysoko nad dveřmi, a tak se kdysi jistě nejednou stalo, že lidé nevystoupili, kde chtěli, protože na něj nedosáhli nebo si ho prostě nevšimli. A když už se teď někomu povede vystoupit, zvuková výstraha dveří dává hlasitým pískáním najevo, že se dveře budou znovu zavírat. Prvkem aktuálního století je očividně validátor, který umožňuje cestujícím pořídit jakoukoliv jízdenku. Oproti normálním vozům, kde je umístěn u každých dveří, se však zde se nachází pouze u řidiče.
Ve voze je už od mého nástupu v zastávce Česká dost lidí, na hlavním nádraží ale většina vystupuje. Po cestě si nás lidé fotí, jeden kluk nám dokonce později stojí v cestě, jen aby si taky mohl náležitě pořídit obrázek vozu. Ostatní jen s otevřenou pusou koukají na to, co se to po těch kolejích vlastně prohání. Starší vzpomínají na minulá léta a mladí hledí s úžasem. „Tohle jezdilo, když jsem já byla v první třídě," říká o pár sedel dál matka svému dítěti. I protijedoucí kolegové v tramvajích žasnou a hrdě mávají na našeho řidiče.
Jakmile vyjedeme z města, čeká nás cesta po samostatném drážním tělese. Zde potkáváme kolegu naopak v tom nejmodernějším stroji, který dopravní podnik má. Je to obousměrná tramvaj 45T. Poslední kus se do brněnských ulic vydal v půlce roku 2023 a v průběhu dalších let jich ještě třicet pět přibyde. Úsek za zastávkou Krásného, respektive za rychlostní výhybkou, byl ještě nedávno kvůli výluce uzavřen. Při projíždění tu je práce dělníků poznat. Trať bohužel opravili jen po zastávku Podstránská a dál je tak v podobném stavu jako tratě na Ukrajině, které i před válkou byly známé svým rozvlněním.
Do smyčky Stránská skála nás dojíždí sice jen pár, kompletně opuštěná konečná ale i tak dostává alespoň trochu života. Nachází se kompletně v přírodě, je tu klid a jsou tu slyšet pouze zvuky přírody. „Linka 10 patří k mým oblíbeným, o to víc jsem rád, že se můžu projet tímto vozem," říká pro Stisk řidič tramvaje.
Abych si užil trať celou, rozhoduji se svézt i na druhou konečnou zastávku – Vozovna Komín. Řidič se toho nebojí a z kopce ze Stránské skály valí jako s větrem o závod. Postupně vlivem sluníčka začíná v tramvaji růst teplota a stává se z nás pojízdný skleník. Tento vůz pochopitelně klimatizaci nemá, jen u řidiče je zapnutý větrák, který dost nahlas hučí. Jinak je ovšem jízda až na další konečnou příjemná. Dojem trochu kazí lehké cukání při rozjezdu i zastavování. Všichni milovníci tramvají a dopravy si ale určitě přijdou na své. Ti ostatní musí prominout velké teplo a zápach z gumové podlahy.
