Kvůli náplavce jsme přišli o divoký úsek, říká mistryně světa v kanoistice

Brno - V červnu získala titul mistryně světa ve sprintu na divoké vodě na kajaku, na další sezónu se začne brzy připravovat. Na co se v přípravě zaměří a co si od následující sezony slibuje? Jak zvládá kombinovat sport a studium? Nejen na tyto otázky odpovídá kanoistka, kajakářka a studentka Masarykovy univerzity Marie Němcová.

Před týdnem skončil Světový pohár ve vodním slalomu, kterému se v Česku dostává více pozornosti než vaší disciplíně – sjezdu na divoké vodě. V čem se oba sporty nejvíce liší?

Slalomáři jezdí mezi brankami na umělých tratích. Jedna jízda se pohybuje okolo devadesáti vteřin. V našem sportu máme dvě disciplíny – sprint a dlouhý sjezd. Sprint má kolem minuty, dlouhý sjezd zhruba patnáct minut, což dělá tři až pět kilometrů. Jedeme jenom rovně, bez branek. Musíme projet trať a naučit se nejrychlejší trasu na divoké vodě.

Brzy vám začne po krátkém posezónním volnu příprava na další sezónu. Na co se v ní chcete zaměřit?

Před pár dny jsem řešila s trenérem, jak bude vypadat moje zimní příprava. Bude zaměřená hlavně na vytrvalost, protože ve dlouhých sjezdech dost bojuji a výsledky mám jen ve sprintech. Příprava proběhne zejména v posilovně na trenažérech, doplníme ji o běh a běžky. V sezóně, která začíná na jaře, je většina přípravy na vodě. Tréninky máme pětkrát až šestkrát týdně a jezdíme na nich různě dlouhé úseky podle toho, co za závod nás čeká.

Když se více zaměříte na vytrvalostní složku, nehrozí, že se zhoršíte ve sprinterské?

Můj trenér z toho má trošku strach. Nejsem vytrvalec, ale sprinter. Už odmalinka mi nešly dlouhé sjezdy. Nikdy ze mě ale nebude tak velký vytrvalec, abych se nemohla dostat zpátky do sprinterské fáze, takže jde jenom o to více natrénovat vytrvalost. Sprint bude pořád dobrý.

S jakými cíli vstupujete do přípravy?

Chtěla bych v další sezóně potvrdit svoje výsledky z té letošní, takže obhajovat tituly. Uvidíme, jak se to podaří. Prvním krokem je probojovat se do reprezentace. Letos to pro mě bylo těžké, protože jsem byla při nominačních závodech po nemoci a jelo se v terénu, který je pro mě náročný.

Připravujete se na klidné vodě na Svratce kousek od Brněnské přehrady. Jak velký je to problém při závodech na divoké vodě?

Chybí nám tady alespoň pár vlnek. Měli jsme jeden divočejší úsek pod Riviérou, ale kvůli stavbě náplavky jsme o něj přišli. Máme sice vytvořený projekt na vodácký kanál, ale nikam se to moc neposouvá. V týmu jsem od svých šestnácti a mám naježděných hodně soustředění na divoké vodě. Jde o to využívat příležitost, když na ní jsem. Když je pak mezinárodní závod na divoké vodě, je důležité na něj jet s časovým předstihem, abychom si mohli jízdu v terénu natrénovat.

Nastoupila jste do třetího ročníku na Masarykově univerzitě, zároveň vás čeká příprava na další sezonu. Jak obtížné je skloubit vrcholový sport se studiem?

Přes zimní semestr s tím moc problém nemám. Ale přes ten letní, kdy hodně jezdíme na soustředění a závody, které jsou často v době zkouškového, trochu jo. Mám to tak, že jsem třeba dva týdny zkouškového tady, pak jsem týden pryč, pak mám týden v Brně, a pak už tady nejsem vůbec. Je to pro mě ale motivace. Vím, že když to zvládnu, tak jsem dobrá.

Připravujete se na zkoušky i na závodech?

Tam se potřebuji soustředit hlavně na závod. Záleží, jak si zkouškové rozplánuji. Přes letní semestr jsem měla individuální plán a měla jsem možnost si zkouškové protáhnout, což jsem nakonec neudělala, protože jsem věřila, že vše zvládnu v řádném termínu. Nakonec jsem to zvládla, ale náročné to bylo hodně.

V tréninkovém období, do kterého teď vstupujete, je to jednodušší?

Jo, to jo. Nemám teď tolik školy. Mám ji jenom v pondělí, úterý a středu, potom mám čas i na tréninky a závody. Většinou odjíždíme ve čtvrtek, nebo v pátek, a to školu nemám, takže je to v pohodě. Spíše je někdy náročné se v neděli večer vrátit ze závodu, a pak v pondělí ráno vstávat do školy.