Komentář: Ze čtyřky zbyly dvě dvojky. Visegrádská skupina zažívá pomalou smrt

Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko navázaly úzkou spolupráci pod názvem Visegrádská čtyřka v roce 1991. Cílem bylo sjednotit síly na cestě k evropské integraci a následně rozvíjet stabilitu ve střední Evropě. Nyní však představitelé těchto zemí nemají stabilní vztahy ani mezi sebou. Zatímco Česko a Polsko aktivně podporují Ukrajinu a poskytují jí vojenskou pomoc, Maďarsko a Slovensko mají křišťálově čisté proruské názory. Čtyřčlenná diplomatická skupina, ze které zbyly dvě dvojice, tak v podstatě ztrácí svůj smysl.

V únoru se konal dlouho očekávaný summit V4, který ministři kvůli Orbánovým krokům dlouho odkládali. Maďarsko na prosincovém summitu EU totiž zablokovalo evropskou pomoc Ukrajině, a ještě před zahájením závěrečného zasedání nebylo jasné, zda se podaří Budapešť přesvědčit. Maďarský premiér uvedl, že se obává, že peníze, které byly Budapešti odepřeny kvůli zmrazení některých fondů, skončí na Ukrajině. „Těch padesát miliard, o kterých nyní mluvíme, nejde na zbraně. Nejde tedy o finanční základ, ale o to, aby se zabránilo kolapsu krachujícího ukrajinského státu. Dostali jsme záruky, že peníze, které nám patří, budou do Maďarska přicházet i nadále,“ uvedl Orbán ve videu na sociální síti X. Svým spoluobčanům tak změnu svého postoje neblokovat pomoc Ukrajině vykreslil v podstatě jako výhru pro Maďarsko.

Premiér také už nesčetněkrát uváděl, že Maďarsko podporuje mír, nikoliv válku, proto žádné zbraně na Ukrajinu posílat nebude. Bylo by velmi zajímavé pozorovat, jak by Orbán reagoval, kdyby Rusko chtělo obsadit část Maďarska a spáchat tam genocidu. Pravděpodobně by s Putinem šel na kávu a rychle uzavřel mír. Beze zbraní a evropské pomoci.

Podobný „mírumilovný“ názor podporuje i vláda na Slovensku. Několik dní před summitem pronesl slovenský premiér Robert Fico u příležitosti druhého výročí rusko-ukrajinské války projev, který jako by dostal na zlatém podnose někde v Kremlu. „Putin je falešně démonizován,“ tvrdil Fico. Premiér si nenechal ujít i příležitost zmínit, jak je Západ hrozný: „Dnes už jde NATO tak daleko, že by se jeho členem mohla potenciálně stát i samotná Ukrajina. Považuji to za dobrý základ pro začátek třetí světové války.“

Po nedávných prezidentských volbách má Fico v rukou ještě více svobody. Podle něj občané Slovenska zvolením Pellegriniho ukázali, že si uvědomují ohrožení země ze strany liberálních médií, aktivistů a nevládních organizací v případě Korčokova vítězství. Bylo by dobré vědět, jak svoboda slova, spravedlnost a liberalismus ohrožují zemi, která je už dvacet let v Evropské unii, a ne v komunismu? Vývoj Slovenska jako státu v uplynulém půlroce jasně ukázal, že se rychle vrací k tomu, co zbylo z roku 1968. Vláda totiž zahájila pokus o získání větší moci nad veřejnoprávními médii, zrušila orgán dohlížející na vyšetřování kauz z dřívější vlády Ficova Smeru, přijala kontroverzní změny trestního zákoníku a odřízla některé neziskové organizace od státní podpory. Po vítězství Pellegriniho je to zřejmě jen začátek konce.

Premiér Petr Fiala po summitu V4 prohlásil, že ministři se shodli na tom, že ruská agrese proti Ukrajině je porušením mezinárodního práva. Každý z nich si však stál za svým. Česko a Polsko souhlasily s tím, že Ukrajině poskytnou nejen společnou vojenskou, ale i logistickou pomoc, zatímco Slovensko a Maďarsko nadále kopírovaly prohlášení Moskvy a vlastně Ukrajině řekly, aby se dobrovolně vzdala části svého území ve prospěch Ruska. Hlavní je prý válku prostě ukončit. Kdyby bylo všechno tak jednoduché, žili bychom nejspíš v imaginárním světě bez jasných hranic mezi státy. Jmenoval by se „stručně a vznešeně“ – Rusko. „Výsledky jednání jsou očekávatelné. Jsou tam poměrně výrazné neshody, ale existuje určitá politická vůle skupinu udržet, aby se Slovensko a Maďarsko ještě více nepřiklonily k Rusku,“ řekl ČTK politolog z Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš.

Vzhledem k naprosto odlišné politické orientaci zemí je Visegrádská čtyřka zjevně nefunkční v situaci, kdy se její členové nedokážou shodnout na základních otázkách strategického významu.