Je to jedinečný biotop, říká správce třešňového sadu

O sad na okraji Šternberka z přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se dlouhých dvacet let nikdo nestaral. Mezi třešněmi v tří a půl hektarovém sadu roste i mnoho náletových keřů a stromů. Správce sadu Jiří Beneš s dobrovolníky se snaží sad navrátit do původní podoby. Třetinou plochy se už prořezali, v práci ale nepolevují.

O sadu se Beneš dozvěděl loni náhodou od kamaráda. „Staré ovocné sady tohoto formátu v naší krajině už téměř nejsou. Je to v podstatě jedinečný biotop a zaslouží si záchranu,“ uvádí Beneš. Obrátil se na město a navrhl, že se sad pokusí zachránit. „Městu se tato myšlenka líbila a podpořil ji jak pan starosta, tak odbor životního prostředí. Dostal jsem sad do pronájmu za symbolickou korunu ročně,“ říká.

V sadu žijí čtyři chráněné druhy hmyzu a Beneš předpokládá, že s příchodem teplejší části jara se objeví další druhy. „Tohle místo je úchvatné. Pozval jsem si sem několik expertů na hmyz a ovocné stromy, kteří se shodují, že tato lokalita je v celém regionu Hané jedinečná. Dokonce zaznívají názory, že by sad měl být oficiálně uznaná přírodní rezervace,“ uvádí.

Třešňové stromy jsou stále vitální a očekává se, že budou plodit. „Jsem připravený na to, že to tady budu muset chránit před nájezdy lidí, kteří nebudou brát ohled na to, že to tady neslouží primárně pro nasbírání třešní a budou se k sadu chovat škaredě,“ říká správce sadu. V sadu se snaží zachovat co nejvíce keřů a stromů, aby byl prostor co nejpestřejší.

Dárcovská sbírka a mediální pozornost podpořily zájem místních. „Každý den tady potkávám lidi, co sem jdou na procházku. Taky dostávám od lidí na Facebooku dost otázek, kde se sad přesně nachází, protože se chtějí přijít podívat,“ vypráví správce. Doufá, že zvýšený zájem vzbudí i něco pozitivního a najdou se i místní lidé, kteří budou chtít pomoci a zapojí se do práce.

„Máme před sebou ještě tak šest let práce, než bude celý sad ve stavu jako je ta první už vyčištěná část,“ říká Beneš. Největším problémem je odbyt dřeva. Zatím ho pálí, to jde ale pomalu. Větší dřevo nabízel lidem pouze za odvoz, někteří byli ale ochotní si pro něj přijet jen pokud bude nařezané na špalky. „Dost by mi urychlilo práci, kdybych někde sehnal štěpkovač a měl lépe zvládnutý odbyt toho většího dřeva,“ dodává.

V sadu pořádá Beneš víkendové brigády, na které jezdí dobrovolníci přes celou republiku a sám se snaží v sadu pracovat i několik hodin denně v týdnu. „Ty třešně mají velký potenciál. Pořád plodí, budou z nich hektolitry slivovice, spousta kompotů a marmelád. Jsou důležité i pro hmyz, zvířata a ptáky. Snažím se ten potenciál, co mají zachovat, a hlavně mě ta práce tady baví,“ říká.