Víme, že děláme smysluplnou práci, říká ředitel terapeutické linky

Rozhovory

Víme, že děláme smysluplnou práci, říká ředitel terapeutické linky
Ilustrační obrázek Foto: Eliška Křížová
GALERIE collections

Česko - Koronavirová pandemie posloužila jako impuls odborníkům, kteří se rozhodli, že založí Sluchátko – dobrovolnou pomoc lidem v psychické nouzi. Na rozdíl od krizové linky neřeší akutní situace, ale směřuje ke spokojenějšímu životu a k delší spolupráci. “Přáli bychom si, aby projektu věřili i ostatní,” říká ředitel Petr Fabián.

Sluchátko reaguje na nedostatek terapeutické pomoci a snaží se lidem udělat péči dostupnou. Jak vůbec vzniklo?

Když byl první lockdown, spustila Česká asociace pro psychoterapii projekt Anténa, ve kterém terapeuti zdarma odpracovali velké množství hodin, zhruba osm set. Když karanténa skončila, zrušila se i Anténa. V srpnu 2020 se sešla parta asi patnácti lidí, kteří si přáli, aby něco takového pokračovalo dál. Postavili jsme to na bázi dobrovolnictví s tím, že když bude mít projekt úspěch a rozjede se, nabídneme pracovníkům i finanční odměnu.

Na lince vás je v určitý čas připravených více. Jak přesně to pro klienta vypadá, když na linku zavolá?

Jsem přesvědčený, že když je student připraven, učitel se vždycky najde. Když na linku zavoláte a je tam volný terapeut, rovnou vás to k němu připojí. Pokud se nedovoláte, můžete nám nechat vzkaz, po kterém se vám ozveme zpět. Důležité je, aby lidé nezůstali opuštění. Každý má od nás první tři hovory zdarma. Jediné, co registrujeme, je telefonní číslo, ze kterého voláte. Jméno si můžete vymyslet, to nikdo nekontroluje. Registrujeme číslo kvůli tomu, abychom věděli, kolikrát jste nám už volala.

Na stránkách máte napsané, že je vaším mottem cesta lidí k terapii a ke spokojenějšímu životu. Dá se tohoto docílit do 50 minut, které na jednoho člověka máte?

Představte si, že žijete na vesnici, odkud máte jakoukoli psychoterapeutickou péči daleko. Navíc třeba i ležíte doma s covidem nebo jste senior, prožíváte úzkostné stavy a nikam se nedostanete. Prvním hovorem to končit určitě nemusí, je to nastavené tak, že se domluvíme, a za čtrnáct dní si třeba zavoláme znovu.

Co nastane v situaci, kdy klient potřebuje dlouhodobější péči a tři konzultace nestačí?

Psychoterapeut si může klienta vzít do své soukromé praxe nebo mu popřípadě pomůže najít jiného terapeuta, kterého má v okolí nejblíže. Tři terapie jsme si nastavili, abychom nerozbíjeli trh s psychoterapií, kde je určitá cenová politika. Pokud si však člověk do tří měsíců nikoho nenajde, může znovu využít od nás tří terapií zdarma. Díky nadaci Krása pomoci jsou senioři zvýhodněni čtyřmi terapiemi.

Obětem tornáda jste poskytli šest terapií zdarma. Byl o to zájem?

Podle statistik bych měl odpovědět, že ne. Tato nabídka však stále platí. Z mé zkušenosti vím, že náš čas teprve přijde ve chvíli, kdy nastane zima a odpadnou dobrovolníci, kteří tam pomáhali. Až poté se začnou objevovat souvislosti a udeří realita. Lidé už nebudou bojovat o život, ale mohou se ozvat úzkosti a celkově psychika, která do té doby měla čas.

Několikrát jste zmínil úzkosti. S jakými tématy se tedy na vás mohou lidé obrátit?

Opravdu s čímkoli. Přibližně třicet procent volajících tvoří senioři, přibližně polovinu lidé v produktivním věku. To nás upřímně překvapilo, netušili jsme, že bude zájem především od této skupiny. Zbytek tvoří mladí lidé do třiceti let.

Během terapie narazíte opravdu na pestrou paletu příkladů. Paní například čtyřicet let nemluvila se svým dítětem a docházely jí síly. Spousta lidí se také vyrovnává s náhlým úmrtím příbuzného, s nejistotou, s domácím násilím či se vztahovými problémy. Mám radost, že si to ti lidé chtějí dát dohromady. To je báječné a jako psychoterapeuta mě to moc těší.

Dělat psychoterapii po telefonu vyžaduje jiný způsob práce

Pro mladé lidi máte internetové stránky i reklamy na sociálních sítích. Jak se o vás ale dozví senioři?

Seniory jsme karanténou izolovali, často se cítí osamělí a bojí se. Snažíme se o propagaci, na obecní úřady jsme třeba zaslali informační letáky, které mohou otisknout do zpravodajů. Posíláme je i sociálním organizacím, ale samozřejmě neovlivníme, jak se k tomu zachovají zaměstnanci. V Českém rozhlase a v České televizi s námi byly různé pořady, opravdu se snažíme pokrývat co nejvíce oblastí.

V projektu pracujete jako ředitel, ale jste také sám psychoterapeutem. Jaké máte zpětné vazby od klientů?

Zpětné vazby jsou hodně důležité. Když vám klient řekne, že s vámi ušel obrovský kus cesty, zahřeje vás to. Je to úžasné, jsou to nádherné zkušenosti. S kolegy spolu samozřejmě komunikujeme a zpětné vazby si předáváme, je důležité vědět, že děláme smysluplnou práci.

Když s klientem telefonujete, nemůžete k posouzení jeho emocí využít mimiku. Práce to tedy musí být mnohem složitější.

Řekl bych spíše, že to je práce jiná. Je to náročnější, musíte klást otázky trochu jinak. Když jsme v jedné místnosti, vidím například, že ten člověk pláče a na to mohu zareagovat. Když ho mám na telefonu a slyším změnu v hlase, musím ji nějak adresovat. Řeknu například, že vnímám, že je paní smutná. Je to o jiném způsobu práce, je to v tom i mnohem zajímavější pro mě a pro mou práci.

Sluchátko úspěšně pokračuje i po karanténě. Jaké máte plány do budoucna?

Byli bychom moc rádi, kdyby se nám podařilo přesvědčit dárce i státní správu, že náš projekt má smysl. My o něm víme, že je důležitý, ale přáli bychom si, aby mu věřili i ostatní. Rádi bychom Sluchátko více propagovali a také rozšířili počet hodin, ve kterých službu poskytujeme.