Nesmazatelná digitální stopa aneb Google nezapomíná

Praha – Internet dnes využívají více než čtyři miliardy lidí po celém světě. Většina lidí mladé generace si svůj život bez něj ani nedokáže představit. Vědí však uživatelé, že stejně dobře jako oni znají internet, tak i on zná je?

Není žádným tajemstvím, že internetové stránky sbírají o svých návštěvnících data. Prohlížeče si ukládají do paměti hledání a klíčová slova a následně tyto informace používají ke zkvalitnění svých služeb. To v praxi znamená, že uživatelům nabízejí především relevantní výsledky vyhledávání a hlavně reklamní sdělení. Méně známý je však fakt, že prohlížeče sbírají i takzvaná behaviorální biometrická data.

„Například Google nás identifikuje tak, že když si sedneme k počítači a zadáme dotaz, tak zhruba po dvaceti zadaných znacích ví, že jsme to my,“ vysvětluje generální ředitel společnosti Viavis Vladimír Lazecký. I kdyby zasedl k počítači někdo jiný a použil stejný účet, Google umí rozeznat, že jde o jiného uživatele. Zaznamenává totiž způsob práce s klávesnicí – dynamiku úhozu, styl psaní, skladbu slov. To vše prohlížeč zpracovává a přiřazuje ke konkrétní osobě. „Tato behaviorální data poté propojuje s naší digitální stopou a tvoří si tak profil daného člověka,“ dodává Lazecký.

Tvorba digitální stopy je jednoduchý proces, o to těžší je však její vymazání. Studentka Tina Haasová to zažila na vlastní kůži, když se před pár lety rozhodla odstranit z internetu veškeré své údaje. „Nechtěla jsem, aby se mé jméno na internetu zobrazovalo ve spojitosti s jistými akcemi kvůli potenciálnímu zaměstnavateli. Začala jsem proto hledat způsob, jak se ‚vymazat‘,“ objasňuje. Google tuto možnost skutečně od roku 2010 svým uživatelům poskytuje. Je třeba vyplnit formulář, prokázat se dokladem totožnosti a uvést důvod. Prohlížeč poté smaže odkazy, které souvisejí se jménem žadatele.

Haasové však společnost Google nevyhověla. „Mé odůvodnění neshledali dostatečně vážným. Doporučili mi, abych si to vyřídila s majiteli konkrétních webů, na nichž se moje jméno objevuje,“ popisuje. Naopak studentka lingvistiky Kateřina Jurkovičová se svou žádostí uspěla. „Zveřejnili totiž můj občanský průkaz. Google mi naštěstí vyšel vstříc a po nějaké době má data smazal,“ svěřuje se. Zanedlouho však Jurkovičová zjistila, že úplně vše se odstranit nepodařilo. „Našla jsem několik svých fotografií ze školy. V tu chvíli mi došlo, že je pravda, co nám učitelé neustále říkali o kyberbezpečnosti – co na internet jednou dáte, to už tam zůstane.“

„Problém je, že i  vymazání vašich údajů vytvoří určitou digitální stopu,“ upozorňuje Lazecký. Může se to celé zdát jako začarovaný kruh, existují však způsoby, jak se alespoň částečně chránit. „Aktualizovaný systém je základ,“ radí spoluzakladatelka organizace Právě teď! Hana Čepová. Dále jsou dle ní nezbytné anti-virové programy, anti-spamy a anti-malwary. Pro zabezpečení a částečnou anonymizaci je vhodné používat firewall a virtuální privátní sítě.