Komentář: Superliga alias soutěž pro samozvanou elitu

Sport

Komentář: Superliga alias soutěž pro samozvanou elitu

Největší fotbalovou klubovou soutěží má být nová Superliga. V té by měla mít každou sezonu jisté místo vybraná skupina evropských velkoklubů, turnaj by pak řídili jejich samotní majitelé. Projekt, který si dává za cíl zatraktivnit fotbal ale rázně odmítli fanoušci i širší fotbalová veřejnost. A není divu.

V noci z neděle na pondělí oznámilo dvanáct slavných fotbalových klubů, že zakládají „European Super League”. Soutěž, která má stát mimo tradiční fotbalovou hierarchii. Podoba, která připomíná systém nejvyšších sportovních soutěží ve Spojených státech, má vést k tomu, že se budou na týdenní bázi utkávat jen ty nejlepší (čtěte nejslavnější, případně nejbohatší) týmy mezi sebou.

To, že by existovala fotbalová soutěž, do které se vybraná elita celků nemusí každoročně kvalifikovat svými výkony a zároveň by z ní nemohla vypadnout je naprosto bezprecedentní. Jde proti samé podstatě sportu, jehož kouzlo leží i v tom, že se kterýkoliv klub může vyšplhat až na samotný vrchol. Jakkoliv náročná může tato cesta v dnešní době být.

Nemluvě o tom, že jde v podstatě o elitu samozvanou. Ačkoliv je složení částečně založeno na věhlasu klubů, přesné podmínky výběru nejsou dané. Mezi „nejlepšími” týmy je například Arsenal, aktuálně devátý (minulou sezonu osmý) tým anglické ligy. Dobře, dejme tomu, že Arsenal si své místo získal historickými úspěchy, přeci jen má třetí největší počet trofejí v Anglii. Zároveň je ale součástí Superligy také Tottenham, klub, který sice má velkou fanouškovskou základnu po celém světě, zároveň ale naposledy vyhrál domácí ligu v roce 1961.

Hlavní zakladatel projektu je prezident Realu Madrid Florentino Perez. Čtyřiasedmdesátiletý Španěl zdůvodňuje vytvoření soutěže tím, že klesá zájem o sledování fotbalových utkání mezi nejmladší generací. Proto je potřeba, aby se mezi sebou pravidelně utkávali ti nejlepší hráči hrající v nejslavnějších klubech. Systém turnaje, který je založený na každoročních investicích zúčastněných do soutěže, pak společně se zvýšenou sledovaností přinese větší výdělky a zachrání fotbal. Velké kluby jsou totiž i kvůli pandemii v dluzích a celý fotbalový průmysl na jejich existenci dle Peréze stojí.

Tyto tvrzení mohou být zčásti pravdivé, nejsem dostatečně kvalifikovaný k tomu, abych ekonomické možnosti zmíněných soudil. Když ale majitel největšího klubu na světě řekne, že zakládá elitářskou soutěž, protože potřebují peníze, zatímco poctivé kluby z nižších soutěží v mnoha zemích kvůli pandemii krachují, moc sympatií si nezíská. Věřím navíc, že na řešení finančních potíží velkoklubů je možné se nějakým způsobem dohodnout v rámci dosavadního systému.

Právě fotbalové asociace UEFA a FIFA teď hrozí zakládajícím klubům tvrdými sankcemi. Není divu, Superliga by v podstatě nahradila evropskou Ligu Mistrů, největší soutěž na světě s bohatou tradicí. Kdybych si měl vybrat já, jakožto fanoušek jednoho z „provinilých,” mezi rázným potrestáním mého oblíbeného týmu a zapojením do nové soutěže, vybral bych si trest. Žádné fanouškovství se totiž nevyrovná respektu k základní hodnotě sportu - možnosti soutěžit.

Další články ze sekce Sport