V radikálních skupinách na Telegramu jsou i náctiletí, říká doktorand bezpečnostních studií

Přesně před dvaceti lety zemřelo při teroristických útocích v madridských vlacích 191 lidí. Datum 11. března si lidé proto od roku 2005 pravidelně připomínají jako Evropský den památky obětí terorismu. Tématu radikálních skupin, terorismu a jeho podob se věnujeme v rozhovoru s doktorandem bezpečnostních a strategických studií Martinem Zilvarem.

V čem je Evropský den památky obětí terorismus důležitý?

Podle mého názoru je velmi důležité si připomínat oběti a každého jednotlivce, protože vidíme, že ten problém je stále velmi aktuální. Pro nás je nejaktuálnější událost v Bratislavě v roce 2022. Na tom vidíme, že ani v regionu střední Evropy nelze spoléhat na to, že se nic takového nemůže stát. Tím pádem bychom si i my jako země měli připomínat všechny oběti a nezapomenout, že tento fenomén se může, bohužel, vyskytnout i v České republice.

Můžeme druhy útoků nějak rozlišovat?

Teroristické útoky jsou motivovány ideologií, na základě které chce útočník nejen zaútočit na skupinu lidí, ale chce také rozšířit strach a dosáhnout svých politických cílů. Pak rozlišujeme útoky motivované předsudečnou nenávistí, kdy útočník spáchá zločin, který je motivován nějakým faktorem spojeným s nenávistí, ať už je to rasa, etnicita nebo náboženství. Jde čistě o útok na určitou skupinu. Dále to mohou být normální útoky, vražda, zabití, které nejsou spojeny s ideologií.

Jaký je aktuální stav teroristických hrozeb v Česku?

Dovolím si říct, že je velmi malý. Nebylo by správné uvádět, že je to hrozba, před kterou bychom se měli plašit, bát se jí a očekávat nárůst nějakých útoků. Nicméně Česká republika by se měla zaměřit na preventivní opatření, která by minimalizovala i toto malé riziko.

Která bezpečnostní opatření v prevenci teroristických útoků v Česku existují?

Především je to koncepce Ministerstva vnitra, která se zaměřuje na problematiku nejen radikalizace, ale také bezpečnostních hrozeb jako takových. Skrze tyto programy se podporují také preventivní programy třeba na školách. Domnívám se ale, že bychom mohli zakročit ještě více.

Jak?

Ve smyslu zvyšování povědomí společnosti, ať už to jsou třeba rodiče nebo učitelé. Myslím si, že právě učitelé mohou být klíčovou složkou. Tam ale vyvstává problém hranice mezi vzděláváním a detekcí. Špatná detekce, tedy zaměření se na jedince, který se může zdát jako náchylný k radikalizaci, i když tomu tak ve skutečnosti třeba není, může vést k otočení situace. Člověk by pak z té monitorované pozice mohl tíhnout k radikalizaci. Je složité říci, co je nejlepší způsob, protože všechno může mít i negativní dopad.

Co sociální sítě, existují u nich mechanismy pro hlášení podezřelých aktivit?

V dnešní době už vidíme, že tyto platformy dokáží velmi rychle odhalit a mazat extremistický obsah. Existuje určitá spolupráce mezi státními složkami a těmito společnostmi. Je to vidět na příklad na Telegramu, který dokázal odstranit přítomnost Islámského státu ze své platformy. Hodně se mluví o tom, že Telegram nemoderuje a nemaže obsah, což není pravda. Já ve svém výzkumu vidím, že tato platforma, ač ne tak intenzivně jako Facebook nebo Twitter, maže obsah a blokuje uživatele.

Jak v aplikaci Telegram fungují radikální skupiny?

Na Telegramu jsou dvě sféry, soukromá a veřejná. Já zkoumám tu veřejnou, kde jsou kanály a skupiny. V kanálech sdílí jeho vlastník materiály. Slouží pouze ke konzumaci manifestů, videí z masových střeleb nebo editů, jak oni to nazývají. Což je jejich zálibou. Předělávají tyto videa na design počítačové hry a pak je v kanálu sdílejí. V samotné skupině mohou lidé volně interagovat s ostatními členy. Diskutují na každodenní bázi, není to pouze o ideologii, ale také o volnočasových aktivitách. Jde vidět, jak se tam stírá jejich realita mezi politickým vnímáním světa, rasismem, antisemitismem a každodenním životem.

Jde tyto lidi nějak charakterizovat?

Telegram se dá označit za ekosystém mladých. Oni sami se vyhraňují proti starším. Ne všichni ve skupinách odhalí svůj věk, ale dá se to poznat i podle jazyka. Co já jsem vypozoroval, tak se roky pohybovaly na škále od dvanácti do nižších dvacítek.

Měla by média zveřejňovat manifesty útočníků?

Těžko říct. Do jisté míry je to informování veřejnosti, ale zároveň to může být důvodem, proč to ti útočníci dělají. Je to takzvaný Copycat efekt. Publikují svůj manifest, aby motivovali ostatní k podobnému činu. Zmíněná komunita na Telegramu má i svůj kalendář svatých, pod čímž si nepředstavujme nic svatého, jde o kalendář se dny, kdy byly vykonány různé útoky. Střelec z Bratislavy je v tomto kontextu nazýván jako první svatý. Jsou to pro ně jakési motivace. Zveřejňovat by se to tedy podle mě nemělo, právě kvůli tomu, aby se nemotivovali další lidé.