Glosa: Češi o zdravém stravování sní. Ale to je tak všechno

Češi jsou národ odjakživa přesvědčený. Je jedno o čem, po dobu sportovního mistrovství jsme si jistí svou znalostí daného sportu, když řádí nemoci, jsme zase epidemiologové, při válce generálové. Stejně tak jsou mnozí z nás přesvědčení, že se zdravě stravují. Pokud jste se při čtení poslední věty pousmáli, asi jste v právu. Čechům v jídelníčcích kriticky chybí ovoce a zelenina, pětina vynechává snídani, skoro třetina nesvačí a raději ani nepočítejme, kolik Čechů večeří párek a pivo.

Co na tom, že si nemalá část své neideální jezení uvědomuje a že už i v Česku mizí z obědové rutiny pivo. V Evropě se občané většiny ostatních států stále dožívají vyššího věku, a není to náhoda.

Mnoho lidí řeší svoje stravování spíš ze strany peněz a svádí nedostatek zdravého jídla na vysoké ceny. Není divu, když například průměrný výdaj za oběd vzrostl o čtyřicet šest korun jen za poslední tři roky. Dá se ale argument penězi brát vážně, když nám není líto utrácet za pivo a cigarety?

Silnější argument pro nahodilé stravování je čas. Každý prostě nemá na oběd času, kolik chce. A pokud není na pracovišti nic moc na výběr, člověku se jeho snažení trochu zkomplikuje. Hodně lidí si nosí do práce třeba vlastní obědy, ale každý to zná. Někdy se nám vařit nechce, někdy se to prostě nestihne. Více času by možná pomohlo k lepšímu stravování mnoha lidem. Takový Petr Janda to ví už od osmdesátek, osmý den schází nám…

Abychom nebyli pořád jenom negativní, musíme uznat pomalý posun českých trendů směrem ke zdravějšímu jezení. Evropskému průměru se ale stále ani neblížíme. Když už si nějaký Čech potravu pořádně hlídá, je to většinou kvůli zdravotním problémům. Snad si tedy za nějaký čas uvědomíme, že by se zdravotním problémům dalo důkladněji vybraným jídelníčkem i předejít. Na hokeji a fotbale si ale místo piva a klobásy asi nikdy nedáme vodu a papriku.