Glosa: Velikonoční ostrov Brno? Kéž by

Multifunkční hala na brněnském výstavišti je monumentálním projektem primátorky Vaňkové. Extrémně nákladná stavba spolkne okolo čtvrtiny ročních příjmů města, a blokuje tak řadu jiných, smysluplnějších projektů. Ještě dva měsíce ale mají představitelé města příležitost od stavby odstoupit.

Osud obyvatel Velikonočního ostrova, vlastním jménem Rapa Nui, se často uvádí jako příklad populace, která na sebe omylem přivedla záhubu. Z kolapsu ostrovní společnosti se tradičně viní domorodá populace, která přečerpala možnosti ostrovního ekosystému. Coby upomínka na zlatý věk této civilizace dnes zůstávají pouze sochy Moai. Právě monumentální výstavba však podle některých teorií kolapsu představovala jednu z činností původních obyvatel, která se už do pomyslného rozpočtu ostrova nevešla.

Absence architektonické soutěže je jen jednou z paralel mezi sochami Moai a plánovanou multifunkční halou v Brně. Monumentální projekt brněnských radní a zejména primátorky Markéty Vaňkové se do vyrovnaného rozpočtu nevleze. Čtyři a půl miliardová výstavba haly spadá do letošního rozpočtu, který počítá s historicky největšími výdaji a schodkem 1,7 miliardy korun. Rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje lehce přes deset procent celkových příjmů města. Zdá se tak, že na rozdíl od vlády vedené občanskými demokraty, kteří se rádi zaklínají rozpočtovou zodpovědností, si brněnská rada, taktéž vedená ODS, s rozpočtovou odpovědností hlavu příliš neláme.

Jen za čtyři uběhlé měsíce letošního roku se plán na postavení multifunkční haly postavil do cesty několika menším chystaným projektům, například výstavbě atletické haly na brněnském kampusu. Naposled se primátorka o multifunkční hale zmínila v nedávné debatě týkající se fotbalového stadionu za Lužánkami. Dvacet let slibovaná rekonstrukce stadionu je podle slov primátorky pouhá idea, důležité je momentálně soustředit se spíš na multifunkční halu.

Brno jde pod už druhým vedením primátorky Vaňkové v řadě opačným směrem než většina západních měst. Řada evropských metropolí se například vydala cestou zklidňování ulic pomocí postupného odsunutí automobilové dopravy z centra a vytvoření sítě cyklostezek. Větší zpřístupnění města chodcům a cyklistům je výhodné ekologicky i ekonomicky. Tuto příležitost však Brno pod vedením primátorky Vaňkové ignoruje dlouhodobě. Brňany už řadu let sužují i prudce rostoucí ceny bydlení. Například nedaleké Vídni se daří držet ceny nízko pomocí neustálé výstavby nových městských bytů. Brno se naopak svého bytového fondu spíš zbavuje, často za korupčních podmínek, jak připomíná stále se rozvíjející kauza Stoka. Nové městské bydlení se ve velké míře nestaví.

Zdá se však, že v představách primátorky Vaňkové chybí k úplné spokojenosti Brňanů už jen monumentální stavby. Na jiné projekty v jejím rozpočtu zkrátka nezbývají peníze. Stavba haly, kterou má nakonec provozovat městská firma, protože jiný zájemce do ekonomicky riskantního projektu nebyl ochoten jít, však stále není definitivní. Projekt závisí na spolufinancování Evropské komise, o kterém se definitivně rozhodne v příštích dvou měsících. V případě, že Brno potřebné peníze nezíská, může od už uzavřené smlouvy stále bezplatně odstoupit.

Poslední studie historie Velikonočního ostrova ukazují, že teorie o přečerpání zdrojů jsou zřejmě neplatné. Zdá se, že tamější obyvatelé dokázali včas odhadnout limit svých zdrojů a žít vzhledem ke svým možnostem udržitelně. Obyvatelům Brna tak zbývá doufat, že podobně uvědomělí jako dávní Rapa Nui nakonec dokážou být i zastupitelé města, případně zaměstnanci Evropské komise, a stavbu multifunkční haly přece jen zastaví. Jisté totiž je, že monumentální výstavba je v současnosti to poslední, co Brno potřebuje, pokud má dále zůstat přívětivým místem pro život.