Klubová tanečnice není produkt, ale člověk, říká umělkyně

Česká republika - Od malička ji lákal svět divadla, tance a hudby. Mladou umělkyni Barboru Březinovou můžou lidé spatřit na divadelním jevišti i pod září reflektorů pražského klubu. „Je jedno, jestli jsem v kleci nebo v divadle. Jde o to, že tančím,“ vysvětluje Barbora. V září ji diváci uvidí na jevišti v muzikále Ples upírů, který se znovu vrací po pětileté pauze.

Šestadvacetiletá Barbora našla svoji vášeň na tanečním táboře, kde se setkala poprvé jako dítě se street dance. Od té doby si tanec získal místo v jejím srdci. „Znamená pro mě svobodu, sebevyjádření, komunikaci se světem a sebou sama. Záleží na tom, kde jsem a jak se cítím v konkrétní vteřině,“ popisuje svůj vztah k tanci. Vyzkoušela mnoho tanečních stylů, ale nejvíce ji oslovilo contemporary (taneční styl, jehož cílem je vyjádřit myšlenky a pocity, pozn. red.). Barbora celý život milovala divadlo, a tak se snažila proniknout do světa, který ji tolik fascinoval. „Když mi bylo deset let, dívala jsem se na StarDance a s úžasem pozorovala Leonu Kvasnicovou. O osm let později jsme spolu začaly pracovat na muzikálu Děti ráje,“ popisuje Barbora svůj největší průlom v taneční kariéře.

Po úspěšném startu odjela s Kvasnicovou do Prahy, kde se společně začaly připravovat na muzikál Ples upírů. Barboře se poštěstilo i v konkurzu na muzikál Krysař, který se hraje zhruba jeden víkend měsíčně v divadle Kalich. „Na muzikály zkoušíme tři měsíce dopředu. Herci a tanečníci nemají proplacenou ani jednu zkoušku, dělají to zadarmo,“ vysvětluje těžkou situaci umělců. Na Krysaře zkouší častěji, protože se hraje málokdy a je tím pádem náročnější udržet jeho kvalitu. „Pokud je člověk jen trošku ve fyzické nepohodě a není ve stoprocentní formě, je lepší představení netančit,“ odůvodňuje Barbora neustále měnící se složení herců a tanečníků na jevišti.

Podle Barbory je tanec v divadle hlavně o komunikaci s divákem. „Divadlo je kouzelné, protože je tady a teď. Je způsobem, jak skloubit to, co miluji s tím, co přináší hodnotu druhým. Z každé emoce kterou cítím, se dokážu na jevišti vytancovat,“ podotýká s úsměvem. Diváky nazývá i návštěvníky pražského klubu Duplex, ve kterém tancuje. Klubové tancování dává Barboře svobodu, kterou má na první příčce svých hodnot. Není to ale jediná věc, co ji na tom baví. Oproti divadlu, kde lidi jen sedí a přijímají, je divák v klubu zároveň i tím, kdo komunikuje. Podle Barbory jde o vyjádření se pro člověka, skrze něj i s ním. „Tanečnice, která je na pódiu není produkt, ale člověk. Netancuje, protože se chce prodávat, ale kvůli tomu, že ji to baví,“ dodává.

Díky vystupování v klubu má i mnoho nezapomenutelných zážitků. „Jednou jsem si při tancování na pódiu připadala jako rocková hvězda na koncertě. Lidi pode mnou křičeli, natahovali ruce, natáčeli si mě a všichni jsme spolu tančili,“ vzpomíná na svůj nejvzácnější moment. Někdy se ale Barbora setkává s obrovskými předsudky vůči tancování v klubu. To ale neplatí pro generaci lidí od patnácti do pětadvaceti let, kteří ji neustále podporují. „Nemám je ráda jenom proto, že mi píšou hezké věci a fotí se se mnou. Miluji i jejich otevřenost vůči názorům, sexualitě a odlišnostem všeho typu,“ dodává radostným hlasem.

Barbora působí kromě prostředí divadla a klubu i na TikToku, kam zveřejňuje střípky ze svého tanečního života. Přestože by to mnoho lidí o ní na první pohled neřeklo, neuvěřitelně ji naplňuje samota, ticho a klid. „Být sama je pro mě chvíle, kdy můžu přestat křičet o pozornost. I když je interakce s lidmi moc krásná, je svým způsobem vyčerpávající,“ zmiňuje tanečnice. Čas, který tráví o samotě vyplňuje čtením knížek, jógou nebo pilates. Hlavním centrem veškerého jejího bytí zůstává její roční fenka Berettka. „Psi byli vždy mojí podstatou, dokonce víc než tanec a jakákoli tvorba,“ dodává.

Barbora se věnuje i kaskadérství, kterému ale nedává tolik prostoru, kolik by chtěla. Má ráda adrenalin a pokud může padat ze tří metrů bez jištění, je radostí bez sebe. „Člověk musí udělat úplně minimum věcí, aby se nezabil. Všechno je jen o zapojení několika různých svalů a pozici těla,“ říká Barbora s tím, že nejtěžší je odhodlat se k prvnímu skoku. Účastnila se například kaskadérského natáčení pro Netflix ve filmu Shadowplay a doufá, že bude mít v budoucnu více podobných příležitostí.