RECENZE: Film o Zátopkovi předčil všechna očekávání

Dlouho očekávaný film o české běžecké legendě sklízí nebývalý úspěch. Divákům přibližuje Zátopkovu cestu za medailemi i nelehkou politickou poúnorovou dobu v zemi. Režisér David Ondříček i přes některé nedostatky vytvořil film, na který může být česká kinematografie pyšná.

Je rok 1968, slavný olympionik má po kariéře a ve svém bytě vítá přítele, australského běžce Rona Clarka, který u něho hledá rady, jak se v běhu zlepšit. Spolu mluví anglicky, i přes jazykovou bariéru však ledy prolamují hned po příletu v bufetu nad talířem se šesti knedlíky a domácím zelím.

Dvojice se v rozhovorech vrací do závodních let, ve kterých Zátopek vyhrával jeden závod za druhým. I když na užitečné rady o běhání přijde čas jen málokdy, přináší postava nezúčastněného Australana do děje vtip a nadhled. Ron může zahraničním divákům nenucenou formou zprostředkovat právě to, jaký byl v zemi život za okupace. „Situace je tu teď složitá, raději mějte svůj proslov krátký a bez zmínky o politice,“ radí mu na předávání cen jeden ze členů komunistické strany.

Film je především o emocích – o povzbuzování na stadionu i o pláči v soukromí. Do života slavného olympionika zasáhnou poúnorové události, účast v závodech si Zátopek musí často vydobýt. Spousta scén zachycuje slavného běžce na oválu nebo při nočních trénincích v lese. Ukazují, jakou dřinu a odhodlanost do příprav na olympiády vložil, někdy až na úkor života a rodinných vztahů.

Právě v těch částech, ve kterých vyprávění zpomalí, dokáže divák pobrat mnohem více, než kdyby v pozadí hrála dramatická hudba a postavy vše vysvětlily slovy. Scéna na horách, kde manželé probírají svou budoucnost i potenciální rodinu, ve finále patří mezi nejsilnější momenty filmu.

Předností filmu jsou nevyřčené emoce

Martha Issová a Václav Neužil vytvořili dvojici, která se probojovává manželstvím i touhou po medailích, řeší každodenní problémy i děti. Ukazují, že žádný vztah není ideální. Film se nevěnuje pouze Emilovi, i Dana v něm vyhraje svou zlatou medaili na Olympiádě, její příběh je však v pozadí. Právě ukázka toho, čeho si jako atletka musela v upozadění svého muže projít, přidávalo filmu nevyřčené emoce, které umocňovaly divákův zážitek.

Neužil až podezřele autenticky předvedl grimasy i běžcovu mluvu, stejně tak jeho bujarou, přesto podivínskou povahu. Snad si i on pro nějakou cenu za svůj výkon doběhne.

O Zátopkovi se často mluví ve dvou kategoriích. Někteří ho mají za legendu světového sportu, druzí poukazují na udavačství a aktivní spolupráci s policií. Režisér David Ondříček se vydal střední cestou. Snaží se Zátopka ukázat jako dříče, který i přes vymknutý kotník trénuje dál, ale také jako člověka, který se chtě nechtě zavlekne do politických událostí. Prohlašuje, že „je přeci atlet, ne politik“. Nebyla však místa, do kterých by tehdy politika nezasahovala.

Dialogy s australským běžcem zabírají na úkor zajímavějších scén více místa, než by si zasluhovaly. Jedna z posledních scén, ve kterých běžci potkají Emilovu manželku, působila vytrženě z kontextu a do děje nepasovala. Dana dvojici spatří na ulici, pozve ji k sobě domů a nabídne také vajíčka ke snídani.

Ondříček je filmovou jistotou. Nemá potřebu do scénáře přidávat vtipy nebo film vyplňovat tam, kde ticho mluví za vše. Ve filmu nejsou nepřirozené dialogy ani uměle vytvořené zvraty. Snímek nenudí, má napínavé běžecké momenty a divák snad má i chuť fandit, i když ví, jak celý závod dopadne. Je to příběh obyčejného člověka, který ze sebe dokázal udělat dřinou a vytrvalostí člověka neobyčejného.

80 %

Zátopek

životopisný

Česko, 2021, 131 min

Režie: David Ondříček

Scénář: David Ondříček, Alice Nellis, Jan P. Muchow

Kamera: Štěpán Kučera

Hudba: Beata Hlavenková

Hrají: Václav Neužil ml., Martha Issová, James Frecheville, Robert Mikluš, Jiří Šimek, Milan Mikulčík, Peter Nádasdi