Čím víc bude tetování normalizované, tím víc lidí ho bude chtít, říká tatér

Brno - S nárůstem popularity tetování se mnoho lidí vydává na cestu stát se tatéry. Je to forma umění, které vyžaduje nejen pevnou ruku, ale i hluboké porozumění k výtvarnému projevu. Tato cesta však není bez rizik. Špatná technika může vést k trvalým estetickým i zdravotním problémům a nedostatek odborného školení může mít vážné následky pro klienty. „Každá kůže má své limity. Tatér by už podle toho, jak se kůže natahuje měl poznat, co si k ní může dovolit," říká mladý tatér Jan Kutil.

Co bylo prvním impulzem, který vás přivedl ke kariéře tatéra?

Prvním impulsem bylo to, že mi přišly kérky hrozně drahé. V devatenácti jsem si chtěl koupit strojek. Říkal jsem si, umím kreslit, tak to přece nebude takový problém. No, trošku jsem se mýlil, je to něco jinýho než papír. Minimální vklad do tetování je většinou 1500 korun, takže když člověk přihodí ještě 1500 korun nebo 2000, má vlastní základní strojek. Tak jsem si řekl, pojďme do toho.

Jaké byly vaše první zkušenosti s tetováním z pozice tatéra?

Moje první tetování bylo na umělé kůži, akorát ta je jako papír. Tam se povede naprosto všechno správně. Dál už jsem experimentoval na sobě. Myslím, že druhé nebo třetí tetování v životě jsem udělal taťkovi na lopatku, abych si zkusil, jaké to je tetovat i někoho jiného, ale potom jsem opět pokračoval sám na sobě. Ze začátku mi to vůbec nešlo. Takže jsem strojek odhodil do kouta a znovu jsem ho vytáhl až před jednadvacítkou. Moje první tetování nebyla dobrá, ale byla obstojná. Takže teď to bude dva roky, co se o tetování aktivně zajímám.

Jan Kutil (23)

Jan Kutil je od narození vášnivým kreslířem a projevuje zájem o různé formy výtvarné činnosti už od chvíle, kdy poprvé uchopil tužku do ruky. Minulý rok dokončil bakalářské studium na pedagogické fakultě, kde studoval výtvarnou výchovu. Nyní se živí jako tatér a už skoro rok tetuje v brněnském studiu Tattoo Dragoon. Věnuje se převážně fantasy a anime tématice.

Co musí člověk udělat pro to, aby se mohl stát tatérem?

Každý, kdo chce začít tetovat, musí absolvovat kosmetický kurz. Vlastně se z něj musí stát kosmetička, musí složit zkoušky a dostat certifikát. Kurz se cenově pohybuje okolo patnácti tisíc korun. Jakmile má člověk certifikát v ruce, může se přihlásit kamkoliv na tatérský kurz. Ten probíhá několik měsíců a stojí mezi třiceti až padesáti tisíci. Pak už může být každý zaměstnaný v nějakém studiu. V případě, že chce člověk svoje vlastní studio, už je to komplikovanější, musí mít praxi, garanta a spoustu dalších věcí.

Jak takový tetovací kurz probíhá?

Já jsem si dělal tetovací kurz přímo v salonu, kde pracuji. Skoro každý den po dobu tří měsíců jsem tam chodil a pozoroval, jak pracují. Učil jsem se přímo od nich, ptal se, jak se co dělá, a poslouchal jsem, co mi vysvětlují. To trvalo asi měsíc, pak jsem začal zkoušet tetovat na umělé kůži a dva měsíce jsem měl modely. Takže vlastně můj kurz probíhal tak, že jsem dostal nějaký základní balíček a pak jsem ho dva měsíce uplatňoval v praxi.

Jaká jsou největší rizika v případě, že se člověk nechá tetovat od někoho, kdo kurzem neprošel?

Rozhodně infekce. Myslím si, že u člověka, který neprošel kurzem, ale má všechno sterilní, to není taková hrozba. Ale pokud je to člověk, co neprošel kurzem a nemá ani folii, do které by hotové tetování zabalil, tak to riziko je poměrně velké. Další problém je v tom, že takový člověk nemusí znát limity kůže. Může se tak stát, že kůži třeba zjizví nebo tam dá hodně barvy a kůže nabobtná. Tatér by už podle toho, jak se kůže natahuje měl poznat, co si k ní může dovolit. Ten kosmetický kurz má právě naučit, jak zacházet s kůží.

Co je v dnešní době v tetování trendem?

U starších lidí jsou to většinou jména dětí, data narození a podobně. Co se týče mladších generací, tak poslední dobou šíleně stoupá poptávka po hadech. Další populární motivy jsou samozřejmě andělská čísla a motýlci. Aktuálně hodně frčí minimalismus, dříve to byly hlavně barevné, těžké kérky.

Jakému stylu tetování se věnujete ve své tvorbě?

Mohli bychom jít vylučovací metodou. Na to, že jsem portrétista, co se kresby týče, realistická tetování mi moc nejdou. Na geometrii zatím nemám dostatečně rovné čáry. Zaměřuji se tedy hlavně na styly jako je například watercolor, což znamená použití více barviček. Také třeba na anime, nebo něco gotičtějšího, ostřejšího. Většinou jsou moje motivy spíše nesouměrné. Kdybych to měl přesněji pojmenovat, věnuji se především gamingu, fantasy a anime tématice.

Kde hledáte inspiraci?

Určitě u svých známých nebo kamarádů, kteří tetují. Hodně mi záleží na tom, že toho tatéra, kterého si beru jako vzor, aspoň trošku znám. Snažím se nehledat vzory třeba na Instagramu, protože tam všechno vypadá pěkně, ale spousta těch fotek je upravená a v realitě tetování vypadají úplně jinak. Hodně se snažím čerpat také od svých spolupracovníků, kteří jsou opravdu velmi exkluzivní tatéři.

Vy sám máte mnoho tetování, setkáváte se někdy s předsudky?

V dnešní době už se na to většinou lidé nedívají jako na něco, co mají jen kriminálníci, ale spíše to berou jako ozdobu. Je teda pravda, že hodně záleží na tom, co konkrétně má člověk vytetované, ale ta tolerance roste. Co se týče mě osobně, je to trošku problematičtější. Mě lidi docela často odsuzují bez jakéhokoliv důvodu. Takže nevím, jestli je to tím, že mám kérku na krku nebo na prstech, že mám dvoubarevné vlasy, nebo že jsem homosexuál. Všechny tyto věci jsou na mě od pohledu znatelné, nevím tedy, s čím konkrétně mají někteří lidé problém, ale nepátrám po tom.

Jak se podle vás změní přístup k tetování v budoucnosti?

Já jsem nad tím přemýšlel jenom párkrát, ale mám svoji velmi skromnou teorii. Velký argument odpůrců tetování je, že je to jenom trend, který vymizí. Už od začátku, co bylo tetování v České republice, frčely například tribal tetování a podobné věci, protože nic moc jiného se vlastně ani tetovat nedalo, protože tehdejší strojky na to nebyly dělané. Takže už tehdy bylo něco trendem. Čím více bude tetování normalizované, tím více lidí ho bude chtít. V dnešní době chodí lidé na tetování třeba už v patnácti letech. Takže až tato generace bude mít děti, bude to úplně běžnou věcí.

V jakém věku je podle vás dobré začít s prvním tetováním?

To je těžká otázka. Já jsem v tomhle docela konzervativní. Myslím si, že ta hranice osmnácti let, ať už na nějaké svobodné rozhodování, jako je tetování, alkohol a cokoliv podobného, byla stanovená z nějakého důvodu. Takže můj osobní názor je, že tetování by mělo být od osmnácti. Neříkám, že by se hranice měla zase uzákonit. Kdo chtěl v patnácti tetování, stejně si k tomu našel cestu. Takže nemá smysl to nějak zakazovat. Spíš mi to přijde škoda, protože stejně tak, jak si teď starší generace chodí předělávat ty tribaly, budou si pak všichni chodit předělávat i ty hady.

Jakou nejčastější chybu dělají lidé při péči o nové tetování?

Většinou se mi ježí chlupy na zádech, když mi třeba někdo řekne, že svoje tetování nemaže hydratačním krémem. Tetování je obrovský zásah do imunity člověka a do kůže jako takové. Je potřeba se o tu kůži starat, dávat jí péči a hydratovat ji. Dál třeba nechápu, jak může jít někdo s čerstvým tetováním plavat. Z toho se vždycky chytám za hlavu.

Co vnímáte jako největší nevýhodu vaší profese?

Přijde mi, že v dnešní době už lidé hodně apelují na to, ať má kérka vizuální kvalitu. Tatéři jsou taky jenom lidé a občas se jim něco nepodaří. Jakmile má však člověk jednoho nespokojeného klienta, má to na jeho kariéru velký dopad. Zrovna v téhle profesi je šeptanda neuvěřitelně silná. Takže jakmile klopýtnu, má to velké následky.

Co naopak vnímáte jako největší výhodu?

Je to profese, u které si z klientů můžu udělat i kamarády. Vždycky se snažím o to, ať se člověk, kterého tetuji, cítí co nejlépe. Takže pokud vidím, že třeba je v mém věku, nabídnu mu tykání, chci, abychom byli na trošku osobnější úrovni. Protože přece jen jim způsobuji bolest a zanechávám na těle trvalé následky, tak se snažím, aby ve mě měli důvěru.