Pisa šetření: Děti dosáhly nadprůměrných výsledků, český vzdělávací systém propadl

Česká školní inspekce (ČSI) zveřejnila výsledky šetření Pisa za rok 2022. Jedná se o mezinárodní srovnání patnáctiletých žáků ve čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti. Čeští žáci si ve srovnání s jednaosmdesáti zeměmi světa vedli nadprůměrně dobře. Ze zprávy ČSI ale zároveň vyplývá, že nadprůměrných výsledků dosahuje menší procento dětí než v dřívějších letech, naopak podprůměrných výsledku mezi patnáctiletými přibylo. Šetření ukazuje na socioekonomické rozdíly v naší společnosti, které znemožňují některým žákům zažít úspěch.

Hlavním testovaným okruhem byla v roce 2022 matematická gramotnost, stejně jako v letech 2003 a 2012. Pojetí matematické gramotnosti vychází z opovědí na otázku „Jakými kompetencemi musí disponovat mladí lidé v situacích každodenního života, které zahrnují matematiku?“. Jeden by čekal, že při meziročním úbytku zájemců o maturitu z matematiky by mohlo v šetření vyjít docela úděsné zjištění, že v Česku prostě matematika nikoho moc nezajímá a taky nikomu moc nejde. Jenže my jsme se v šetření zařadili mezi země s nadprůměrným výsledkem, a to dokonce takovým, že před námi bylo jen devět zemí, které dosáhly statisticky významně lepšího výsledku. Řeč je o Singapuru, Macau (Čína), Japonsku nebo Kanadě, tedy převážně o jihoasijských zemích, které patří pravidelně mezi nejúspěšnější. Z Evropy to bylo jen Estonsko a Švýcarsko. Dalších dvanáct zemí mělo úspěšnost srovnatelnou s Českem. Zásadní statistický rozdíl nebyl například mezi námi a Británií, Austrálií nebo Finskem, které se mimochodem na pedagogických vysokých školách dává za vzor ideálního školství.

Celkově jsme tak v matematické gramotnosti nechali za zády 63 států. Použití množného čísla v první osobě je zcela záměrné, protože nic nemůže být větší vizitkou země než školství, které vychovává a vzdělává generace. Navíc jím u nás musí projít od zavedení povinné školní docházky každý, a tak není (nebo by alespoň být nemělo) ve společnosti člověka, který by byl školstvím nepopsaný.

I v přírodovědné gramotnosti se Češi podle výsledků testování umístili mezi zeměmi s nadprůměrnými výsledky. V případě čtenářské gramotnosti byli čeští žáci opět nadprůměrní oproti průměrným výsledkům členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která šetření organizuje. Pokud bychom se na data z šetření podívali z hlediska genderu, zjistíme, že v Česku jsou kluci lepší v matematice, holky zase ve čtenářské gramotnosti. Přírodovědná gramotnost pak žádné významné rozdíly neukázala. Čím to je a co dělá Česko špatně, když je mezi pohlavími podle Pisa šetření významný rozdíl. Přitom holky i kluci mají stejné předpoklady k tomu být úspěšní a žádný výzkum zaměřující se na tuto problematiku nepotvrdil, že by měly být holky přirozeně horší v matematice. Co ale výzkumy potvrdily je fakt, že úspěšnost pohlaví souvisí se sociálním a kulturním zázemím.

V zemích OECD je možné připsat patnáct procent rozdílů ve výsledcích šetření matematické gramotnosti odlišnostem v socioekonomickém zázemí žáků. V Česku to je ale procent dvaadvacet a je to čtvrtá nejvyšší a taky nejhorší hodnota. V boji se socioekonomickými rozdíly jsme tedy z 81 států čtvrtí nejhorší. Pro porovnání, na Slovensku to je přes pětadvacet procent a země dosahuje navíc podprůměrných výsledků, to je hodně špatná kombinace. Hůř na tom jsou s rozdíly životní úrovně žáků jen v Rumunsku a v Maďarsku. A to, dámy a pánové na Ministerstvu školství, opravdu nejsou země, se kterým bychom se chtěli nebo měli srovnávat. Jde to dělat i dobře, protože třeba Estonsko, které dosáhlo významně lepšího výsledku než Česko, spadá do skupiny nadprůměrných výsledků šetření v kombinaci s podprůměrnou nerovností, ta je nižší než patnáct procent.

Podle zprávy České školní inspekce, kterou zveřejnila k výsledkům mezinárodního šetření, může nerovnost způsobovat především to, na jakou školu rodiče své děti posílají. Doslovně cituji text z této zprávy, který mě (a věřím, že i mnoho dalších), zvedl ze židle: „Není překvapivé, že žáci z lépe situovaných rodin mají obecně vyšší šanci navštěvovat školu, v níž většina spolužáků bude pocházet z podobně lépe situovaného prostředí. Naopak žáci pocházející z rodin, kde je vzdělání přikládána nižší váha, budou s vyšší pravděpodobností navštěvovat školu, v níž se ve vyšší míře nachází žáci méně úspěšní či méně motivovaní.“ Vlastně je to vina rodičů, že jejich děti nemají takové vzdělání, jaké si zaslouží, a údajně to ani „není překvapivé“. Mě to teda překvapilo dost.

Vzdělání by mělo být prioritou státu, volební strany ve svých předvolebních programech ujišťují, že školství musí jít za každou cenu vpřed. Jenže jak může jít vpřed, když je brzdový pedál sešlápnutý až na podlahu tíhou smýšlení, že nerovnost v přístupu ke kvalitnímu vzdělání „není překvapivá“. Tyhle nůžky bychom měli zavírat, obviňování rodičů jejich dětem nepomůže. Kdybych měla ukázat na původce tohoto problému, nejspíš bych v Jaspersově Otázce viny nalistovala kapitolu s názvem Vina všech, tedy ta kolektivní. Jací jsme my sami, jaký dáváme příklad dětem, jak se k dětem chovají učitelé, jak se k učitelům chovají rodiče, jak se k rodičům a učitelům chová vláda, kterou jsme si zvolili. To všechno tvoří kruh. A v něm jsou uprostřed děti, které nemůžou vůbec za nic, a přesto je to ovlivní nejvíc.

"Výsledky šetření PISA znovu potvrzují, jak moc závisí úspěch českých žáků na jejich rodinném zázemí. Musíme se více zaměřit na žáky, kteří takovou podporu nemají. Pro mě je to další podnět k přemýšlení o změnách ve financování regionálního školství," uvedl k výsledkům šetření ministr školství Mikuláš Bek. Učitelská stávka, výsledky mezinárodního srovnání žáků, snad aspoň tyto dva ukazatele stavu našeho školství za poslední dobu přimějí vládu k tomu, aby se něco pozitivně změnilo. Pokud žáci nemají podporu doma a máme se na ně ve škole víc zaměřit, je potřeba pracovníků k tomu určených, například speciálního pedagoga a školního psychologa, asistenty pedagoga a taky kuchařky a vrátné, kteří žákům vytváří ve škole druhý domov a  nabízí zázemí, bezpečí. Ani jeden z nich tam brzy být nemusí, pokud jeho práci nedokáže stát ohodnotit adekvátním platem.