Vypovězení extradiční dohody s Hongkongem zatím není na stole, říká sinolog

Brno - Sinolog a právník Jan Vlček se v pondělí 1. května zúčastní online rozhovoru se čtenáři. Ti mají možnost mu položit otázky.

Extradiční dohoda o předávání osob hledaných pro trestní řízení mezi Českou republikou a Hongkongem vstoupila v platnost v roce 2015. Česko je poslední evropskou zemí společně s Portugalskem, které drží dohodu v platnosti. To je podle odborníků problematické a v budoucnu by tento smluvní vztah mohl přinést komplikace.

Jaký problém tato dohoda představuje? Spolupodílí se Česko na represivním systému Čínské lidové republiky? A proč se o tom nemluví? Na tyto a mnoho dalších otázek se ptejte už teď. Sinolog a právník Jan Vlček na ně odpoví v pondělí 1. května od tří hodin odpoledne.

Dobrý den, asi trochu věštění, ale ja k vidíte budoucnost Hongkongu - udrží si jistou míru autonomie? Díky, Svoboda

Rád bych se mýlil, ale dle všeho se zdá, že osud Hongkongu je již zpečetěn. Peking postupnými kroky dokázal odstranit poslední kusy autonomie Hongkongu a nyní nad ním drží absolutní kontrolu. Princip „jedné země, dvou systémů“, dle kterého sice je Hongkong součástí ČLR, ale měl si udržet vlastní ekonomickou i administrativní autonomii, byl s přijetím zákonu o státní bezpečnosti nenávratně pošlapán.

Jaký dopad by mělo odstoupení od této dohody na česko-čínské vztahy?

Lze jen spekulovat, jak přesně by ČLR na vypovězení dohody reagovala. Jistou nápovědou je reakce na vypovězení obdobných dohod Austrálií, Kanadou či Velkou Británií. Tyto kroky ČLR nenechala bez povšimnutí a rovněž dohody vypověděla. Postavení ČR je však oproti všem těmto zemím dosti podřadné a nelze tak vyloučit i jiná odvetná opatření. Odhaduji však, že dopad by byl především na diplomatické úrovni.

Jak měli tuto dohodu zakotvenou ostatní evropské země, které ji už vypověděli?

Dohody, které s Hongkongem uzavřely ostatní evropské země, obsahovaly stejná, či v některých případech i přísnější ustanovení o případné extradici. Nelze se tedy bavit o tom, že by Česká republika dokázala vyjednat nějaké výhodnější podmínky, které by poskytovaly vyšší míru ochrany před případným zneužitím. Není tomu tak. Tvrzení, že dohoda obsahuje dostatečné pojistky, a proto není důvod ji vypovídat, je dosti alibistické a poukazuje na nepochopení čínského kontextu. Zdejší experti si myslí, že evropský výklad a aplikace práva je stejný všude na světě, včetně ČLR. To bych však označil za silně naivní představu. ČLR pod vedením generálního tajemníka Xi Jinpinga využívá právo jako jeden z mocenských nástrojů k udržení vlastní moci, a to, že jsme skrze extradiční dohodu dobrovolnou součástí tohoto systému, z nás do jisté míry dělá spoluviníky.

Byly na základě této dohody už vydány nějaké osoby z České republiky?

Během zmiňované debaty, respektive panelu v září loňského roku jsme byli ujištěni, že žádná osoba do Hongkongu vydána nebyla. Nemám informace, že by se od té doby situace změnila. 

Jak se liší postoje současné vlády k této dohodě od té minulé?

Současná vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení uvedla, že čínsko-české vztahy podrobí revizi. V uplynulých letech jsme mohli vidět větší aktivitu směrem k Tchaj-wanu zejména od představitelů Parlamentu – jak předsedy Senátu, tak předsedkyně Poslanecké sněmovny. Postoj exekutivy je však zatím poněkud zdrženlivý. Když jsem na téma extradiční dohody loni v září debatoval na půdě Parlamentu se zástupci Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zahraničních věcí, zaznívaly argumenty, které jsme měli možnost slýchat od představitelů předchozí vlády Andreje Babiše. Nemohu tedy říct, že by současná vláda k otázce extradiční dohody přistupovala jinak. Zdá se, že vypovězení v tuto chvíli není na stole.

Uvádíte, že se tímto smluvním vztahem podílíme jako země na represivním systému ČLR vůči vlastním občanům. Proč tak zásadní věc nemá dostatečnou pozornost ve veřejném prostoru?

To je složitá otázka. Jedná se o vysoce technicistní a specifickou právní normu, která je pro širokou veřejnost dosti neuchopitelná. Jak jsem již uváděl, norma jako taková není ničím problematická. S tím však souvisí druhý důvod. Česká právní obec nemá dostatečné povědomí o politicko-právní situaci v ČLR, potažmo v Hongkongu, a nevidí tak rizika spojená s dohodou, zejména postupné odstranění zbytků autonomie Hongkongu centrální vládou v Pekingu. Právě oslabení autonomie Hongkongu je důvodem, proč je extradiční dohoda tak problematická. Pokud jsou politici přeci jen ve věci dohody konfrontováni otázkami novinářů, opakují jen fráze o tom, jak dohoda obsahuje dostatek pojistek před případným zneužitím. Novináři se s takovou odpovědí často spokojí a dále již téma neřeší.

Proč je tento smluvní vztah nyní problém a co může v budoucnu přinést za komplikace?

Po přijetí zákona o státní bezpečnosti Hongkongu, kterému předcházel návrh o prosazení extradičního zákona, na základě kterého by byla umožněna extradice podezřelých osob z Hongkongu do Čínské lidové republiky (ČLR), upevnil Peking svou moc nad zvláštní administrativní oblastí Hongkongu. Původní nastavení bylo takové, že ČLR není oprávněna jakkoliv narušovat nezávislost hongkongské justice a prokuratury. Pokud by přeci jen došlo k vydání osob z Česka do Hongkongu, dalo se dříve očekávat, že jejich proces proběhne v souladu s platnými hongkongskými normami, které ctily zásady spravedlivého soudního procesu. Po přijetí zákona o státní bezpečnosti však moc Pekingu pronikla hluboko do základů hongkongského státního zřízení, a není tedy již možné plně zaručit nezávislost procesu. 

V jakém tehdejším kontextu byla dohoda přijata?

Česká republika dohodu přijala na sklonku vlády Petra Nečase a jen pár dní před uplynutím mandátu prezidenta Václava Klause, v platnost však vstoupila až v roce 2015. Není tedy vhodné přímo spojovat dohodu s následnou „politikou všech azimutů“ Miloše Zemana. Česká republika dohodu přijala v době, kdy obdobnou dohodu s Hongkongem měly všechny významné evropské i severoamerické státy.  Pravdou však je, že ostatní země dohodu uzavřeli již daleko dříve a její existenci a nutnosti opíraly o reálné potřeby. Velká Británie potřebovala zajistit kontinuity po přechodu správy na Hongkongem v roce 1997, Spojené státy americké pak zase reagovaly na rostoucí nelegální dovoz narkotik z jihovýchodní Asie. Načasování českého přijetí extradiční dohody tak působí lehce opožděně a v mnohém je tedy předznamenáním následného vývoje česko-čínských vztahů.

Co přesně je obsahem dohody?

Dohoda se zabývá podmínkami a případy, kdy si Česká republika a Hongkong navzájem vydají osoby, které jsou v druhé zemi stíhané či hledané pro účely trestního řízení. Vyloučeno je přitom předání vlastních státních příslušníků. Dohoda pak výslovně stanovuje, na které trestné činy se případné vydání vztahuje, a jaké jsou naopak výjimky z tohoto pravidla. Dohoda upravuje i samotný procesní postup extradice. Obecně se dá říct, že z pohledu mezinárodního trestního práva se jedná o zcela běžnou bilaterální mezinárodní smlouvu.