I jedna vrácená kniha znamená úspěch, říká brněnský rabín Kliment

Brno - Brněnským rabínem je už devět let. Aby se jím stal, studoval v Česku, Švédsku nebo Izraeli. Rabín Židovské obce Štěpán Menaše Kliment aktuálně komentuje výstavu Knihovna ukradených nadějí ve vile Löw-Beer. Výstava přibližuje osud knih, jejichž majitelé zemřeli v koncentračních táborech. Návštěvníkům bude otevřena až do konce prosince.

Jak si člověk může představit práci rabína?

Je to široká oblast práce – od výuky judaismu pro členy Židovské obce, přes starost o běh obce v jejích rituálních částech jako je košer kuchyně, mikve, až po činnost synagogy nebo hřbitova. Konkrétně tady v Brně je to kromě toho i určitá snaha právě o rozvoj obce a vytváření programu, který k nám může přivést členy, aby se více zúčastnili života obce.

Jak Židovská obec vlastně funguje?

Je to komunita čítající přes tři sta lidí, která se na jednu stranu stále potýká s dědictvím posledních dekád. Na druhou stranu jsou to lidé, kteří mají židovskou identitu a chtějí v rámci židovského stylu žít a tuto svoji identitu společně sdílet. Je to komunita, která mládne a snaží se být aktivní. Dále se stará o památky, které zůstaly po bývalých židovských obcích. Například Mikulov, ale třeba i Boskovice, Holešov nebo Třebíč. O ty místa se ve spolupráci s muzei staráme tak, aby prezentovaly svoji historii a bylo o ně dobře postarané.

Rabínem jste už devět let. Jak se člověk stane rabínem? Jak jste se jím stal vy?

Člověk musí jít na rabína studovat a musí získat takzvanou smichu, což znamená, že složí zkoušky ze židovského učení a práva. V mém případě to bylo po studiu na různých institucích v Česku, Švédsku a Izraeli, kde jsem rabínské zkoušky složil a smichu získal. Tímto pak člověk získá titul rabína. Potom si ho musí vybrat nějaká obec, on zase ji. To už je na nějaké individuální domluvě.

Aktuálně komentujete výstavu Knihovna ukradených nadějí. Co může návštěvníkům nabídnout?

Především seznámení se se sbírkou náboženských knih a předmětů, která vznikla v průběhu zabavování židovského majetku nacisty za druhé světové války. Dále se mohou seznámit s historií vzniku této sbírky. Především ale právě s příběhem vlastníků knih, kterým byly sebrány a kteří potom byli z velké části zavražděni během holocaustu.

Jak se vám podařilo fondy knih sehnat?

Dříve dlouho ležely ve skladech. Nacházely se na různých místech v Praze, především tedy v Jeruzalémské synagoze, ale i na několika dalších místech. V rámci domluvy mezi obcemi jsme se dohodli, že knihy budou převezeny do Brna a my se o ně postaráme.

Výstava bude pro návštěvníky otevřena až do konce prosince. Co se s knihami bude dít potom?

Ta první zásadní část je jejich fyzické zaopatření. To znamená skladování ve vhodných podmínkách, očištění nebo ošetření proti plísním. Další částí je pak projekt, který teprve vzniká a který si dává za cíl zpracovat především individuální stopy, které se v knížkách nacházejí – jsou tam různé podpisy, vpisy, vložené dopisy. A ve výsledku pokud možno navrácení knih potomkům nebo právoplatným vlastníkům těch lidí, kterým patřily.

Daří se vám tyto lidi dohledávat?

Daří. Zatím jsme dali dohromady několik příběhů a spojili se s několika lidmi, ale v současné době jsme se soustředili právě na to fyzické zaopatření knih. Projekt navrácení, propojování a hledání individuálních stop je až dalším krokem. Nicméně i kdybychom vrátili jen jedinou knihu, tak nám to určitě přijde úspěšné. Navíc si myslím, že ten soubor je ohromným svědectvím, které má sloužit i k seznámení veřejnosti právě o příběhu holocaustu a jednotlivých příběhů lidí. Myslím, že se dá využít třeba i pro výukové potřeby.