Animace zahrnuje kousek všeho, říká studentka původem z Londýna

Iris Hobson-Mazur pochází z Londýna. Po matce má i české občanství, a tak se rozhodla zde také studovat vysokou školu. V Plzni se věnuje animaci na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. „Zjistila jsem, jak náročné je být sama se sebou," říká o studiu na umělecké škole.

Ačkoliv do Česka jezdila pravidelně přes léto s rodinou navštívit babičku na Moravě, o studiu v rodné zemi své matky začala Iris uvažovat až na střední škole. „Prvně jsem se koukala, kde se dá animace studovat v Anglii. Školy byly ale většinou jen v malých městech nebo v Londýně. Tam bych zase musela zůstat u rodičů, protože bydlení ve městě je moc drahé. Pak ale mamka narazila na letní školu ArtCamp, kterou pořádala právě Fakulta designu a umění v Plzni. Jela jsem tam a nadchlo mě to. Navíc jsem věděla, že jako Češka budu mít studium zdarma,” popisuje své rozhodnutí už ze svého bytu v Plzni.

Začátky na vysoké škole v novém prostředí pro ni ovšem byly náročné. „Překvapilo mě, že spousta mých českých spolužáků uměla výtvarné základy ze středních uměleckých škol, třeba figurální kresby. V tomhle ohledu jsem je musela trochu dohánět. Navíc jsem tu nikoho pořádně neznala a bydlela jsem na kolejích, kde lidi z mojí školy prakticky nebyli. Po večerech jsem většinou jen seděla sama v pokojíčku a poslouchala evropský pop , který se ozýval z klubu pod mým pokojem. Bylo to docela smutné,” směje se dvacetiletá studentka animace. Ačkoliv strávila většinu svého života v Anglii, na jejím přízvuku to téměř nejde poznat.

Postupně si na nové prostředí zvykla a začala si užívat studium i bohatý plzeňský kulturní život. Koncerty a zábavu ale v úvodu druhého semestru nahradil tvrdý lockdown. „Zprvu jsem se bála, že zůstanu sama izolovaná na kolejích. Nakonec jsem se ale dostala na byt ke spolužačce a přes ni se seznámila s novými lidmi. Mohli jsme tak alespoň společně chodit na procházky do lesa, takže to bylo nakonec krásné období. Teď už to samozřejmě tak zábavné není,” přiznává.

S rodinou se Iris naposledy naživo viděla o Vánocích. V prosinci byla sice v České republice rozvolněná některá opatření, přesto v posledních chvílích zvažovala, jestli do Londýna vůbec odletět. „Vypadalo to, že se budou rušit lety z Anglie do Česka a já bych zůstala na delší dobu zaseklá doma. Asi by to mohlo být i fajn, školu jsme stejně nakonec měli pořád distančně, ale v tu dobu to byl pro mě trochu šok. Nakonec to dobře dopadlo, Vánoce jsem strávila s rodinou a k návratu do Česka stačil negativní test,” popisuje.

Na další shledání s rodinou se moc těší. Doufá, že to vyjde v létě, stejně jako minulý rok. „Oba rodiče jsou už očkovaní, taťka, protože je starší. Mamka zase učí ve škole. V Londýně už se život rozvolňuje, na sociálních sítích sleduju příspěvky kamarádů, jak chodí do hospod a podobně,” říká.

Krátky animovaný film Iris z roku 2019 s názvem Holub.

Animace spojuje různé odvětví umění

Studenti animace vytváří převážně krátké filmy, v rámci kterých se učí využívat různé techniky. „Výtvarný proces obvykle začíná konceptem, poté si musíte vybrat styl animace, který chcete použít a vymyslet si scénář. Pak vytvoříte story board, který vystihuje příběhovou linii. Ten postupně uvádíte do pohybu. Nakonec musíte jednotlivé sekvence natočit a následně zeditovat v počítačovém programu,” vysvětluje postup.

Animace spojuje několik typů umění. Zahrnuje ilustraci, film, hudbu, ale i herní a 3D design. „Existuje také spousta různých druhů. Vnímám to jako velmi vzrušující médium, které se neustále mění a postupuje s dobou,” popisuje Iris.

Za nejzábavnější fázi považuje rozjímání nad realizací prvotní myšlenky. „Když přijdu s konceptem, musím přemýšlet nad tím, jak ho dokážu zrealizovat. Samotná animace může být zábavná, ale také velmi stresující. Baví mě pak vlastně i finální úpravy, protože to člověk konečně vidí, jak všechny části zapadají do sebe,” líčí.

Inspiraci Iris bere většinou z vlastního života, ale také ze svých oblíbených filmů. „Teď je moji velkou inspirací Edward Lear. V 19. století psal nonsensovou poezii a ilustroval své vlastní knihy. Mám ráda, když lidé kombinují komedii s mírně temným společenským komentářem,” svěřuje se.

Iris vytváří animace i jako doplněk pro vlastní poezii. V budoucnu by chtěla do svých filmů zapojit také vlastní hudbu. K obojímu se dostala už v útlém věku. „Oba moji rodiče jsou velmi umělecky založení, takže umění bylo vždy důležitou součástí mého života,” uzavírá.

Iris kombinuje 2D animace s vlastními básněmi.