Čeští univerzitní hokejisté na americkém turné: Největší hokejová zkušenost, říká jeden z hráčů

Brno - Hokejový výběr z Univerzitní ligy se v průběhu října vydal na turné do Spojených států, kde se střetl s elitními týmy National Collegiate Athletic Association (NCAA). Mezi nominovanými byl i útočník Masarykovy univerzity Maxmilián Edl, který si poprvé oblékl reprezentační dres s lvíčkem na hrudi. V rozhovoru popisuje, jak náročný byl přechod na zámořský styl hokeje, čím ho americké univerzity ohromily a proč na svůj gól v posledním utkání jen tak nezapomene.

Maxmilián Edl (23) je studentem Fakulty sportovních studií na Masarykově univerzitě v Brně. Univerzitní hokej si poprvé vyzkoušel v sezóně 2023/24 a od té doby je zakládním stavebním kamenem studentského týmu HC MUNI. Pro tuto sezónu byl navíc zvolen kapitánem mužstva.

V průběhu turné se výběr českých univerzitních hokejistů utkal s pěti americkými týmy - Brown Bears, Yale Bulldogs, Cornell Big Red, Skidmore College Thouroughbreds a Castleton Spartans. První tři týmy patří v univerzitní NCAA do elitní divize 1, poslední dva jmenované do divize 3. Jediný tým, který Czech University Selects dokázal porazit je Castleton, za nějž hrají reprezentanti Vermont State University. Češi je udolali poměrem 7:2.

Maxmiliáne, vy jste se s Czech University Selects zúčastnil amerického turné, v rámci něhož jste vyzvali několik týmů z univerzitní NCAA. Jak jste se do výběru dostal?

Trenéři každého univerzitního týmu doporučili několik hráčů trenérskému štábu výběru, kteří poté pozvali minimálně dva hráče ze všech týmu na dvoudenní výběrový kemp. Týden po něm nám zaslali nominaci do finálního kádru, a já se dozvěděl, že v něm jsem.

Jak probíhal program týmu před odletem?

Jelikož nominace proběhla krátce před začátkem sezóny, tak jsme se v jejím průběhu k tréninkům nedostali. Stihli jsme alespoň dvě přátelská utkání s univerzitními celky Karlovy univerzity a Plzně. Poté jsme měli jen dva tréninky den před odletem. Ale dostali jsme předem playbook a instrukce, co po nás trenéři chtějí.

Podmínky pro univerzitní sport jsou v zámoří na jiném levelu. Jak na vás dýchla atmosféra amerických univerzit?

Zázemí a podmínky pro hráče se s těmi našimi nedá vůbec srovnávat. Během pobytu jsme měli jak prohlídky sportovišť, tak i kampusů a opravdu jsem chvílemi nevěřil, co vše tam mají k dispozici. Jak hráči, tak i studenti. To vše vás ještě více dostane, když zjistíte, že studentů na těchto univerzitách není ani 15 tisíc.

Co se vám nejvíce líbilo?

Nejvíce se mi líbí, že na tom stadionu pro tisíce lidí hrají jen dva týmy - mužský a ženský univerzitní tým. Ty tak mají přístup na led 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Mohou si tam chodit, kdy se jim zlíbí.

Pocity z první konfrontace

První utkání jste odehráli s Brown University, prohráli jste 2:0. Jaký byl první střet s NCAA?

Musím říct, že první zápas se nám velice vydařil. Skok to byl samozřejmě obrovský a soupeř měl navrch, ale našim systémem a zodpovědnou hrou jsme byli schopni držet krok. Druhý gól jsme obdrželi až při hře bez brankáře, když jsme zkoušeli srovnat.

Jaký to byl pocit nastoupit do utkání s lvíčkem na hrudi?

Pro mě to byl neuvěřitelný zážitek. Stát před zápasem na modré čáře v reprezentačním dresu, zatímco hraje česká hymna. Jednoznačně jeden z nejhezčích pocitů v mém životě. Jsem strašně vděčný, že mi univerzitní hokej mohl něco takového poskytnout.

Nebyl jste lehce nervózní?

Strašně moc. Každý zápas jsem měl elektriku v rukou a snažil se co nejrychleji uklidnit. Když si ještě uvědomujete, že hrajete proti hráčům, kteří jsou draftovaní do NHL, tak to taky moc nepomáhá.

V prvních čtyřech utkáních vás trápila střelecká impotence, v posledním zápase se však s góly roztrhl pytel a zvítězili jste 7:2. Co se změnilo, že vám to tam konečně začalo padat?

Tak ty první tři zápasy byly proti prvotřídním týmům. Jakmile jsme se dostali do gólové šance, kterých moc nebylo, tak branku kryli opravdu vynikající brankáři. Předposlední zápas, který jsme prohráli 0:4, jsme měli vyhrát. Soupeře jsme i přestříleli a myslím si, že jsme byli lepší. Ale utkání se konalo snad jenom patnáct hodin po nejtěžším zápase s Cornellem, takže nám asi trochu chyběly síly na nějaké ty rozhodující okamžiky. Na poslední zápas jsme si konečně trochu odpočali a výsledek, myslím si, mluví za vše.

Na turné jste odehráli několik zápasů během krátké doby. Jak jste zvládali regeneraci a náročné cestování?

Bylo to opravdu náročné, takže každou volnou chvíli jsme věnovali odpočinku a spánku. Americký univerzitní hokej je opravdu tvrdý, a do všeho se tam jde naplno. Bohužel se to neobešlo ani bez zranění. Realizační tým ale dělal maximum, aby nám co nejvíce pomohl, od maséra až po nějaké doplňky a psychickou podporu.

Tvrdý hokej, malé střídačky a velká zkušenost

Co vás během zápasů nejvíce překvapilo – třeba v organizaci, přístupu hráčů nebo fanoušků?

Začnu asi něčím usměvavým, a to byly strašně malé střídačky. Měli jsme opravdu problém se na ně vejít. Jsou strašně natěsno k mantinelu, a jak jsme na to nebyli zvyklí, tak některá střídání hráčů byla opravu zajímavá. Dále asi posuzování hry od rozhodčích. Pokud se nestal opravdu zjevný faul, tak nic nepískali. Nějaké osekávání, nedovolená bránění, či šarvátky mezi hráči moc neřeší. Prostě se jede dál. Myslím si, že v Evropě jsme hodně rozmazlení.

Ale nejvíce jsem asi koukal na přístup každého jednotlivce. Do všeho jdou vždy naplno. Ať je skóre jakékoliv a hrají proti komukoliv, tak nic nevynechají, protože vědí že na jejich místo čeká padesát dalších. Co se týče fanoušků, tak ti naši, co nás podporovali, byli vždy nejlepší, i proti mnohanásobné přesile na Cornellu.

Byl čas i na poznávání míst mimo led a univerzity?

Bohužel nebyl, samozřejmě by to byla fajn vsuvka, ale my jsme tam jeli hlavně za hokejem a na místa mimo kampus opravdu nebyl čas, a popravdě si myslím, že ani energie.

Která z univerzit se vám nejvíce líbila a proč?

Určitě Yale. Sice tam není sport tolik populární jako na Cornellu, ale přeci jen je to jedna z desíti nejlepších univerzit v USA, ne-li mezi nejlepšími pěti, a opravdu mají nádherný kampus a zázemí. Všude jsou tam ty typické cihlové budovy, všechno upravené, nádherné parky. Zimní stadion a hokejové zázemí se mi tam také líbilo nejvíce.

Dokázal byste jednotlivé univerzity srovnat?

Tak minimálně to dokážu z hlediska sportu, kde jednoznačně vede Cornell University. Univerzitní sport tam má dlouhou tradici a je velmi populární mezi lidmi, což je vidět i v návštěvnosti jednotlivých sportů. V hokeji patří mezi elitu v celé zemi.

V čem vás podle vás tahle zkušenost nejvíc posunula – hokejově i osobně?

Je to má největší hokejová zkušenost, zahrát si proti takovým týmům. Vyzkoušel jsem si hrát opravdu propracovanou taktiku, zažil jsem, jak to funguje prakticky na úrovni profi týmu. Organizace, video rozbory i ten servis co jsme tam měli. Dále jsem se poznal s novými lidmi, dřív jsem kromě Masaryčky nikoho neznal, teďka mám známé v každém týmu.

A pokud byste měl vyzdvihnout jeden moment z celého turné, na který nezapomenete – který by to byl?

Určitě to bude ten, když jsem dal v posledním zápase gól. Když už jsem mohl obléknout reprezentační dres, tak jsem moc rád, že jsem i skóroval. Na to budu velice rád a dlouho vzpomínat.