Online rozhovor: Akademický senátor Martin Veselý odpovídá na otázky čtenářů

Brno - Nový akademický senátor Martin Veselý se ve středu 27. října zúčastní online debaty se čtenáři. Ti budou moci zpovídat hosta hodinu mezi půl sedmou a půl osmou.

Studenti Masarykovy univerzity ve volbách 14. října do akademického senátu fakulty sociálních studií (FSS) odhlasovali jako svého zástupce Martina Veselého. Ten se k volbám dostal skrze povzbuzení ze strany přátel a přesvědčení, že bude sloužit, jako dobrá spojka mezi fakultním vedením a studenty.

Jako hlavní náplň své práce tak považuje především povinnost informovat – vedení, aby neztratilo kontakt se studenty a studenty, aby měli nějaké zastání před univerzitou.

V těchto ohledech pak plánuje několik návrhů. Jednak je to zavedení kreditového ohodnocení mimoškolních aktivit, jako je třeba účast v zájmových spolcích. Dále pak ustanovení ombudsmanů, kteří by stáli ve sporu – student x učitel – na straně studenů.

V ohledech pandemie má nicméně akademický senát výhradně informativní charakter. „Jedním z výsledků prvního setkání s panem děkanem bylo rozeslání hromadného emailu o přípravách fakulty na zhoršení pandemie,“ řekl senátor FSS Martin Veselý.

Volební období trvá tři roky. Není to příliš velký závazek vůči univerzitě z hlediska volného času?

Jsou to dva roky, tři roky trvá volební období "velkého", tedy univerzitního senátu. Ano, je to závazek, ale na ten musí člověk brát ohled, když podává kandidaturu. Kdybych fakultě nechtěl dobrovolně obětovat část svého volného času, tak bych do senátu nekandidoval.

Jak by měl fungovat nový předmět, který udělí studentovi kredity za účast v nějakém spolku?

To bude předmětem jednání, pravděpodobně s vedením fakulty a s garanty jednotlivých programů. Hlavní inspirací nám byl systém dílen na katedře mediálních studií a žurnalistiky. Tam si student(ka) předmět na začátku semestru zapíše a na konci semestru odevzdá předmět činnosti, který dělal(a) v daném spolku. Garant předmětu potom materiály posoudí a (ne)udělí zápočet.

Jaký vliv má senát na fungování univerzity v době pandemie?

Formální pravomoci, vyjmenované v zákoně o vysokých školách, se samozřejmě nemění, narůstá ale ona neformální role studentské komory, která zprostředkovává informace mezi studenty a studentkami a vedením, a to v obou směrech. Při našem prvním setkání s panem děkanem jsme například dlouho řešili, jak bude vypadat covidová situace v nadcházejících týdnech, a jedním z výsledků debaty byl hromadný e-mail, který studenti a studentky FSS dostali minulý týden, ve kterém pan děkan informoval o tom, jak se fakulta připravuje na zhoršení pandemie. V tom druhém směru jde o informování studentstva např. o jednotlivých opatřeních.

Jakým tématům se chceš věnovat?

Svou roli vidím hlavně v předávání informací mezi studentstvem a vedením fakulty. Mimo to bych byl rád, kdyby se mi podařilo prosadit věci, o kterých jsme se Štěpánem mluvili v našem programu. Myslím tím například zavedení předmětu, ve kterém by lidé dostávali béčkové kredity za působení ve spolcích a širší uznávání béček napříč programy. Mezi další cíle patří zavedení "ombudsmanů'', kteří by se zastávali studentů a studentek v případných konfliktech s vyučujícími. V prvé řadě ale jde hlavně o snahu řešit každodenní problémy studentů a kontrolu vedení fakulty, kterou má senát podle zákona provádět.

Mohla by se z "Otevřené cesty" stát platforma pro podobně smýšlející uchazeče o senátorské posty. Řekněme jakési hnutí?

To jsme určitě neplánovali. Jsem zvědavý, jestli se nám podaří zreformovat volební systém do fakultního senátu, protože ten současný (z důvodů, které teď rozebírat nebudu) nahrává vzniku právě takových různých "politických stran", což se mně osobně moc nelíbí. V současné době neplánujeme, že bychom tu "značku" potom někomu dalšímu "předávali".

Co tedy podle vás stálo za úspěchem Otevřené cesty – Martina a Štěpána v kandidatuře?

To není úplně vhodná otázka na mě. Nevím, jaký měli lidé důvod, aby nás volili. Ve volbách, jako jsou ty do fakultního senátu, určitě hraje roli osobní známost jednotlivých kandidátů, ale i kampaň na sociálních sítích. Co přesně to bylo u nás, nevím. 

Co vás osobně vedlo k tomu kandidovat do akademického senátu?

Kdybych měl být zcela konkrétní, tak přemlouvání několika spolužáků a spolužaček a následně vybuzené přehnané sebevědomí o vlastních schopnostech. Abstraktněji – chtěl bych být hlavně jakási spojka mezi studentstvem a vedením fakulty a předávat vedení studentský pohled, bez kterého by byli odtržení od reality. No a ke kandidatuře pak člověka vede to přesvědčení, že něco takového možná dokáže lépe než jiní.