Během testů mi učitelé nabízeli pět minut navíc. Nikdy jsem to nepřijala, říká studentka z Ukrajiny

Brno - Evelina Babynets o odchodu z Ukrajiny do Česka uvažovala dlouhou dobu, mimo jiné proto, že tady její rodiče roky pracují. Udělat tento krok se nakonec rozhodla kvůli válce na Ukrajině, ale vůbec toho nelituje. Úspěšně zde složila neobvyklou maturitu i přijímací zkoušky, a i přes pár úskalí se během několika měsíců naučila plynně česky. Studium Práv zvládá občas dokonce líp než čeští studenti.

Proč rodiče bydleli v Česku už před válkou?

Na Ukrajině jsme bydleli na vesnici, kde nemohli najít dobrou práci, tady dostali dobrou nabídku, tak tu zůstali. Se sestrou jsme za nimi o prázdninách jezdily a nad tím, že se také přestěhujeme, jsme přemýšlely už nějakou dobu. Jakmile začala válka, bylo rozhodnuto. Ještě v ten den jsme si sbalily každá jeden kufr a odjely do Česka.

Znamená to tedy, že jsi na Ukrajině bydlela bez rodičů?

Ano, bydlely jsme s babičkou a s dědečkem, ale rodiče jezdili jednou za dva týdny, někdy ale i jednou za dva měsíce na víkend za námi.

Momentálně bydlíš v Brně?

Ano, bydlím sama na kolejích, rodiče bydlí ve Znojmě. Když jsem dělala přijímačky a navštěvovala jazykové kurzy, které byly během léta, nabídla nám univerzita bydlení na kolejích, protože byly prázdné a my jsme potřebovali někde bydlet. Potom jsem si zažádala o prodloužení pobytu i na semestr.

Co pro tebe bylo během stěhování nejtěžší?

Rozhodně strach o to, co se děje na Ukrajině. Když jsme byly na slovenských nebo maďarských hranicích, neměly jsme přístup k internetu, tím pádem ani možnost zjistit, co se vlastně na Ukrajině děje. Bála jsem se, že se po příjezdu do Česka dozvím, že Ukrajina neexistuje.

Začala jsem se učit češtinu a pár dnů po tom jsem dělala přijímačky z matiky, protože jsem chtěla jít na střední školu do Jihlavy. Začali se mě ptát na různé informace, ale tehdy jsem se učila česky jen deset dnů a vůbec jsem jim nerozuměla, tak to bylo nepříjemné.

Psala jsi tedy v Česku nejdříve přijímačky na střední školu a až potom na vysokou?

Ano, později jsem se dozvěděla, že Masarykova univerzita vypsala speciální přijímací řízení pro ukrajinské studenty, tak jsem podala přihlášku. Nepsali jsme Test studjiních předpokladů, jak je to běžné. Místo toho byla ústní i písemná zkouška z češtiny, ve které jsme museli prokázat znalost jazyka na úrovni B2. Po pár dnech mi napsali, že jsem to zvládla, takže jsem měla štěstí.

V Česku je obvyklý věk nástupu na vysokou školu devatenáct až dvacet let, tobě ještě není ani osmnáct. Jak je to možné?

Na Ukrajině jsem chodila na neoborovou střední školu, což je něco jako gymnázium, ale studium trvá jenom dva roky. Bohužel to vyšlo tak, že byl během těchto dvou let kovid a potom začala válka. Maturitu jsem psala až v Česku na Fakultě informatiky.

Jak to probíhalo?

Ukrajinské ministerstvo školství se dohodlo se zahraničními univerzitami, že ukrajinští studenti, kteří kvůli válce odešli do zahraničí, budou skládat maturitu na jejich fakultách. Psali jsme jen testy z matematiky, dějepisu a ukrajinštiny. Všechno jsme to stihli za dvě hodiny. Se mnou tam bylo asi dalších padesát lidí.

Před válkou u nás probíhala maturita podobně jako v Česku, byla ústní i písemná část a pokud jsme měli dobré výsledky, mohli jsme jít na jakoukoliv vysokou školu bez dalších všeobecných testů jako TSP (Testy studijních předpokladů – pozn. redakce) nebo OSP (Obecné studijní předpoklady – pozn. redakce). Byly potřeba jen oborové testy, například na medicínu biologie, na práva dějepis a tak dál.

Proč sis vybrala právě studium práv? Přece jen je to relativně těžký obor

Když jsem byla mladší, chtěla jsem jít studovat Mezinárodní vztahy na Fakultu sociálních studií, ale ve chvíli, kdy jsem se přestěhovala do Česka, se všechno pomotalo. Měla jsem známého, také z Ukrajiny, který podal přihlášku na práva a řekla jsem si, že to je vlastně to, co chci. Po tom, co jsem si prostudovala materiály týkající se studia, bylo rozhodnuto. Moc mě to baví, a hlavně i zajímá. Jsem za tuhle volbu ráda.

Co vnímáš během studia jako nejnáročnější?

Nejvíce času věnuju rozhodně čtení, je toho hodně a snažím se přečíst všechno. Chodím na všechny přednášky, ale ze začátku jsem vůbec nerozuměla právním pojmům, takže jsem si každou přednášku musela pustit minimálně dvakrát, abych tomu porozuměla. Po nějaké době se to zlomilo, našla jsem si svůj rytmus, dělala jsem různé testy a najednou to šlo. Na začátku pro mě bylo také hodně těžké vyjadřovat své myšlenky na seminářích, ale teď už je to mnohem lepší. Náročné bylo i psaní seminárek, zatím jsem to ale vždycky nějak zvládla.

Jakým způsobem ses za tak krátkou dobu naučila česky? Navštěvovala jsi nějaké kurzy?

Když jsem přijela do Česka, koupila jsem si on-line kurzy, ty jsem navštěvovala asi do konce května 2022. Později jsem se dozvěděla, že i Masarykova univerzita pořádá bezplatné kurzy určené pro ukrajinské studenty. Probíhaly každý den tři a půl hodiny a trvaly asi měsíc, do toho jsem stále měla i on-line kurzy, které byly třikrát týdně, takže to bylo hodně intenzivní.

Co pro tebe bylo nejsložitější v rámci jazyka? Jak moc je ukrajinština podobná češtině?

Já pocházím z Podkarpatské Rusy, kde se mluví ukrajinsky a rusínsky. Právě rusínština je jazyk velmi podobný češtině, takže jsem znala slovosled, ale nejtěžší pro mě rozhodně bylo rozeznat, co je jaký rod, potom určitě interpunkce a vyjmenovaná slova, s tím mám trochu problém doteď. Jeden učitel ale říkal, že jsem v testu udělala dokonce méně pravopisných chyb než čeští studenti.

Co když učitelé nebo studenti mluví slovensky? Máš problém jim rozumět?

Jedna přednáška byla ve slovenštině, ale problém s tím nemám, protože čeština plus ukrajinština je v podstatě slovenština, takže jsem rozuměla. Myslím, že kdybych se slovenštinu učila trochu víc, tak by pro mě byla jednodušší než čeština, je nám blíž.

Jaký je podle tebe největší rozdíl v českém a ukrajinském školském systému?

Já jsem sice vysokou školu na Ukrajině nestudovala, ale od kamarádu vím, že nemají zkoušky. Funguje to tak, že píší zápočty a když získají určitý počet bodů, mají hotovo. Často vůbec nechápou, proč musím chodit na každou zkoušku.

Co se týče přístupu učitelů k žákům, tak na střední škole na Ukrajině jsem hodně vnímala to, že učitelé jsou oproti žákům mnohem výše postavení, byli jsme něco jako jejich podřízení. Teď se cítím volněji. Učitelé mě oslovují „paní kolegyně,“ takže mezi námi nevnímám tak velký rozdíl. Jejich přístup je rozhodně lidštější.

Vnímáš rozdíl v množství a náročnosti učiva?

Množství učiva je určitě větší, ale s tím jsem s nástupem na vysokou školu počítala. Líbí se mi ale, že se nám učitelé snaží dodávat co největší množství materiálů, obecně co nejvíc pomoct. Na střední to tak nebylo, hodně mých kamarádů muselo chodit na doučování, aby zvládli maturitu, protože škola jim neposkytla dostatečnou přípravu.

Vnímala jsi někdy, že by se k tobě studenti nebo učitelé chovali jinak než k ostatním?

Ano, v několika předmětech jsem to cítila ze strany pedagogů, ale vždycky mi bylo příjemnější nebýt odlišná od studentů z Česka, vadilo mi, když jsem cítila, že jsem „jiná.“

Neocenila bys tedy nabídku nějakého zvýhodnění?

Během průběžných testů jsme mohli mít pět minut navíc, ale já jsem to nikdy nepřijala, jsem si s ostatními rovna, ani jsem takové zvýhodnění nikdy nepotřebovala. Studenti z Ukrajiny, se kterými jsem se o tom bavila, to mají stejně.

Využila jsi nějaké další programy pomoci, která univerzita nabízí?

Mimo jazykové kurzy jsem měla stipendium. Jsem za to moc vděčná, protože jsem si nemusela brát peníze od rodičů. Nabídku psychologické pomoci jsem osobně nevyužila, ale určitě jsou lidé, kteří jsou třeba z východní části Ukrajiny, zažili válku a tuto pomoc uvítali.

Chyběla ti po příchodu do Česka nějaké forma pomoci, kterou nikdo nenabízel nebo jsi ji nenašla?

Během minulého léta jsem měla jen jednu kamarádku, která byla také z Ukrajiny. Neměly jsme nikoho, kdo by mluvil česky, s kým bychom si ten jazyk mohly procvičovat. Bydlely jsme v Brně, ale nikoho jsme tu neznaly. Potom začala škola, tak už to bylo lepší.

Plánuješ momentálně v Česku dostudovat a zůstat natrvalo?

Když začala válka, tak jsem nad tím ani neuvažovala, chtěla jsem se vrátit na Ukrajinu, ale teď po nástupu na Právnickou fakultu chci pracovat v Česku. Ráda bych pokračovala na doktorské studium. Uvažovala jsem nad tím, že bych zůstala na fakultě, kde bych pracovala jako učitelka a zároveň jako advokátka.

Líbí se mi tady a mám tu rodinu, nejvíc se mi ale líbí ta svoboda. Tím, že je Česko menší než Ukrajina, je jednodušší se tady pohybovat a cestovat. Také se mi líbí, že jsou lidé více otevření. Občas mi ale samozřejmě vadí, že se tady necítím jako občan, ale spíš jako cizinec. Jednou se mi bohužel stalo, že mě slovně napadl nějaký pán v tramvaji, ale byl očividně opilý, takže jsem to moc neřešila.