Glosa: Sčítání lidu s nefunkčním systémem i zbytečnými otázkami

Po deseti letech se v Česku znovu sčítáme. Letos poprvé online. Vyplňování přes internet ale proces úplně neusnadnilo, někdy spíše naopak. Hlavně to ale vypadá, že se stát nemá na co ptát.

Na první komplikaci, která po spuštění webu pro sčítání lidu nastala, mohli v sázkových kancelářích klidně vypsat kurz. Pokud by ale sázkovky nechtěly prodělat, pravděpodobně by na možnost „Web v den spuštění spadne” nastavily kurz co nejmenší. Mnoho prvních zájemců se totiž už v sobotu ráno sečíst nemohlo. Služba hlásila dočasnou nedostupnost. Když už se pak člověk za pár hodin konečně k vyplňování dostal, nebylo vyloučené, že na něj po dokončení formuláře vyskočí oblíbené upozornění „Error." A pokud jste rození optimisté a nenapadlo vás si odpovědi průběžně ukládat, mohli jste si všechny odpovědi zopáknout.

Technické vady systému se ale neobjevily pouze při spuštění a ukončení. Neposlušný byl i samotný formulář. Zvláště frustrující byl zpomalený našeptávač adresy, který buď zadanou adresu nebyl schopný navrhnout (a tím pádem ji systém nepřijmul ani jako možnou odpověď), nebo rovnou nefungoval vůbec.

Vláda tak znovu nahrála svým kritikům na smeč dalším nefunkčním online systémem, který připomíná proslulý web pro registraci k očkování nebo eshop dálničních známek. Smutné ovšem je, že na přípravu tohoto systému měl stát několik let. I proto to vypadalo, že se pod šéfem statistického úřadu bude viklat židle. Ministrům ale nakonec stačilo geniální vysvětlení, že tak velký zájem Český statistický úřad (ČSÚ) nečekal.

Údiv vzbuzuje také samotný obsah dotazníku. Smysl sčítání lidu vidím v získání relevantních informací, které si stát nemůže zjistit jinou cestou a které pomůžou zlepšit fungování státu do budoucnosti. Koneckonců to samé tvrdí také ČSÚ. Mít přehled o vlastním obyvatelstvu by se podle mě hodilo i některým politikům. Osobně jsem tedy ochotný říct státu cokoliv, co mu v tomto směru pomůže. Klidně i svou sexuální orientaci. Jeho ale spíš zajímá, zda máme v bytě kuchyň, nebo pouze kuchyňský kout. Nemluvě o tom, že způsob, jakým si doma topím, si státní úředníci mohou podle zadané adresy jednoduše zjistit.

Rozumím tomu, že spousta lidí je na jakékoliv vyzvídání citlivá a nejradši by svá osobní data nikam neposílala. Roli v tom pravděpodobně hraje prachbídná důvěra ve státní instituce a koneckonců i v moderní technologie. Co když systém nebude dostatečně zabezpečený a naše osobní informace někdo zneužije? I to jsou pochopitelné obavy některých z nás. Na druhou stranu mám pocit, že událost za více než dvě miliardy korun, která se opakuje jednou za deset let, by mohla být využita smysluplněji. Takhle se mi zdá, že se sčítáme jen proto, aby se neřeklo.