Glosa: Všem ženám? Asi těžko

Karafiáty k MDŽ jsou už přece přežitek. Příliš socialistické. Růže? Ordinérní a drahé. Možná tulipány? Leda babičce. Ale co udělá radost všem ženám? Všem ženám. No vážně, Všem ženám! Nebo alespoň těm ženám, které mají dvanáct tisíc na vstupenku nazbyt. Festival pro ženy v byznysu, který se do své podoby klube už od roku 2016, se prezentuje pojmy jako diverzita, inkluze a ženství. Koná se většinou právě v blízkosti Mezinárodního dne žen jako jeho symbolická oslava. Je ale vůbec co slavit? Možná skoro osmimilionové výnosy ze vstupenek?

Skleněný strop neexistuje, intersekcionalita zrovna tak. Patriarchát byl už dávno poražen a srovnán se zemí a kapitalismus je ve skutečnosti naše největší požehnání. Být ženou sice není tak jednoduché jako být mužem, ale problém určitě netkví v neutuchajícím strukturním útlaku. Ostatně, jak říká hostka jednoho z minulých ročníků festivalu Hanka Toufarová, životní strasti, s nimiž se ženy potýkají, jsou sice reálné, ale to neznamená, že nevznikly jejich vlastním přičiněním. Takový masochismus je asi neodmyslitelnou přirozenou vlastností ženského psyché, se kterým se ženy rodí a za nějž by měly být vděčné. Jsme přece odvážné květiny, jsme rodina, do byznysu přinášíme pocitovost, emoce a krásu. Nebo alespoň tak popisuje ženství a roli žen v byznysu účastnictvo festivalu.

Vždyť myšlenka události je tak ušlechtilá. Pojďme se propojovat, mentorovat, sdílet své úspěchy. Nejsme v tom snad spolu? „Chlapský svět” nás potřebuje. Ženy mají své místo v oblasti byznysu. Ženy můžou být dál odvážnými květinami, ale zároveň manažerkami a lídryněmi. Ženy můžou mít děti a přitom kariérně prospívat. Ženy si zaslouží pečovat o své ženství a relaxovat. Třeba na pětidenním retreatu plném jógové praxe, vína a dobrého jídla v Itálii, který náhodou pořádá Petra Janíčková, zakladatelka festivalu. Retreaty jsou důležitou složkou života funkční byznys ženy, a to není žádný vychytralý marketing, který má na pět dalších takových dovolených vydělat koučce, mentorce, lektorce a expertce na diverzitu Janíčkové.

Jsme v tom ale opravdu spolu? Nebo je festival Všem ženám trochu jako Samantha ze Sexu ve městě? Vyvolává iluzi emancipačního potenciálu, jakéhosi narovnání mocenské asymetrie. Ženy mají sice méně příznivou startovní pozici, ale s dostatkem píle, mentoringu, jógových retreatů a plytkých žvástů Tomáše Kluse nebo Terezy Kostkové se dokáží na muži dominovaném poli byznysu morfovat a s „chlapským světem” docela splynout v jedno. Všem ženám je krásným příkladem, ovšem ne příkladem diverzity a inkluze. Je skoro perfektní ukázkou schopnosti kvaziprogresivní elity profitovat z vyzdvihování genderu jako faktoru zvyšujícího nebo snižujícího pravděpodobnost na profesní růst a zdar a upozaďování vlivu socioekonomického pozadí jedince.

Více žen v řídících pozicích stejně tak jako v politice je určitě žádoucí. Jaké ženy se tam ale ocitají? Jsou to odvážné květiny třeba ze slezské Orlové, které by vstupenka na festival stála tolik, co pronájem jejich nově zrekonstruované 2+1?