Kvalitní aromateraupet se nikdy nesnaží klienta vtáhnout do podnikání, říká farmaceutka

Brno - Fenomén aromaterapie a esenciální oleje, které dnes narůstají na popularitě, bývají spojovány s nedůvěrou často kvůli prodejcům, kteří místo odborného poradenství staví na marketingu a rychlém zisku. Redakce Stisku se problematikou šarlatánství v aromaterapii zabývala a v doplňujícím rozhovoru farmaceutka a aromaterapeutka Miroslava Pápistová přiblížila, jak rozeznat kvalitního aromaterapeuta, co rozhoduje o kvalitě olejů a jak je správně používat. „V aromaterapii je zásadní nejen používat oleje správně, ale také důvěřovat prověřeným zdrojům a radám odborníků, nikoliv slepě následovat doporučení prodejců zaměřených na rychlý zisk,” řekla v rozhovoru Pápistová.

Mirka Pápistová

Mirka Pápistová je farmaceutka a zároveň členka Odborné společnosti české aromaterapie. Pracuje v lékárně v rakouském Laa an der Thaya a v Brně má svoji aromaterapeutickou praxi.

Panuje v pohledu veřejnosti na aromaterapii nějaký předsudek?

Ve chvíli, kdy se řekne slovo aromaterapie a esenciální oleje, tak spousta lidí reaguje dost sporadicky. Když někomu povím, že jsem aromaterapeutka, rozbliká se mu v hlavě alarm, že jsem buď „pošahaná“ nebo se mu snažím něco prodat. Tím už narážíme na problém s multi level marketingem.

 

Jak by měl vypadat ideální vztah mezi aromaterapeutem a jeho klientem? Dá se právě skrze ten odhalit ne úplně odborník?

Každý, kdo se aromaterapii věnuje má svoje ověřené značky a dodavatele, kterým důvěřuje. Někdy jich má více, někdy jednoho. Ale nikdy se nesnaží svoje klienty vtáhnout do podnikání. To se potom dostáváme do úplně jiných rovin, které s aromaterapií v pravém slova smyslu nemají nic společného. Potom jde opravdu jenom o podnikání. Aromaterapeut by měl svého klienta doprovázet a nabídnout mu poradenství postavené na svých zkušenostech a praxi, a to využívat v prospěch klienta. Tento vztah je jiný než v případech podnikání v rámci multilevel-marketingových struktur. To je hlavní rozdíl, na který bych chtěla poukázat.

 

Hraje tedy roli v důvěryhodnosti aromaterapeuta i jeho certifikace, respektive jakým konkrétně studiem či kurzem si prošel?

Určitě je důležité, jakým kurzem si poradce prošel. Pokud vám kurz slibuje, že za víkend budete odborník a udělá z vás aromaterapeuta, který může dál doporučovat produkty a radit lidem, není to dobrý kurz. Něco jiného jsou samozřejmě kurzy, respektive spíše workshopy, pro laickou veřejnost, kde jde o privátní používaní – aby se lidé v olejích uměli doma orientovat a věděli, jak je používat. Ale i tady platí, že je super podívat se radši předem na to, kdo to vede ve smyslu zda má zkušenosti.

 

Jak jste se k aromaterapii dostala? Hrála tam roli vaše dosavadní lékárenská profese?

Vzhledem k tomu, že jsem farmaceutka, tak to propojení lékárníka s léčivými rostlinami a preparáty z léčivých bylin je velmi silné. Například pokud přijdete v Česku do lékárny a koupíte si heřmánkový čaj, je v lékařské kvalitě a je registrovaný jako lék. Což v jiných zemích není běžné. Není běžné, že přijdete do lékárny a máte tam byliny opravdu kontrolované na pesticidy, na kvalitu a podobně. V lékárně máme silnou tradici léčivých bylin, mícháme z nich sami různé čaje. Lidé vědí o tom, že si je u nás mohou koupit. Nemají důvod kupovat si čaj v potravinách, když ví, že u nás dostanou ověřený bylinkový čaj, protože i léčivé byliny mohou obsahovat škodlivé látky. Podobně to funguje právě i s esenciálními oleji.

 

Rozhoduje o kvalitě esenciálních olejů způsob sběru rostlin nebo jejich výroba?

Důležité je předem zmínit, že se bavíme opravdu o čistých esenciálních olejích, ne o parfémovaných kompozicích, které se dají pořídit v květinářství za 50 korun. To je první krok - oddělit tyto dva produkty. Protože v případe takových parfémových kompozicí by se jednalo o vonné kompozice a syntetické směsi, které si lidé kapou do aromalampy, ne o esenciální oleje v pravém slova smyslu. Co se esenciálních olejů týče, na původu a sběru samozřejmě záleží, ale nemusí to být nutně problém. Pokud některé firmy deklarují, že jejich oleje jsou z rostlin z bio hospodářství, budou označeny odznakem této kvality. Typy sběru jsou různé. Pak už záleží jen na výrobci, který provádí proces destilace, jak výsledný produkt zařadí. Náležitě ho označí podle zákona, a tak se i prodává.

 

Existuje tedy specifický zákon, který ovlivňuje označení aromaolejů?

Záleží na tom, pod jakou kategorií je olej označen. Esenciální oleje mohou být registrované jako chemická látka, což znamená, že si je uživatel může kapat do difuzéru, na ovonění a podobně. Potom budou podléhat zákonu o chemikáliích. Nebo mohou být registrované jako potravina, to potom slouží na aromatizování potravin a podléhat budou zákonu o potravinách. Nebo jsou registrované jako farmaceutická surovina a tam to potom podléhají lékopisným nařízením a tam to už musí splňovat dost přísné podmínky. Registrované mohou být i jako kosmetika.

 

Může být označení esenciálního oleje za chemickou látku a ne například kosmetickou pro zákazníka varovné?

Pro běžného uživatele může být důležité vědět, že označení oleje jako chemické látky nemusí být alarmující. Kvalitní a bezpečný olej nemusí být vždy registrován jako kosmetika. To, že prodejce dá olej na trh s označením chemické látky není nutné automaticky brát jako špatné, protože to může udělat například když nemá finanční prostředky k tomu, aby si nechal sto různých olejů klasifikovat jako kosmetiku. Důležité samozřejmě ale je, aby věděl, čemu materiál podléhá a náležitě to pak označil. Přesto je nutné s ním zacházet správně, protože nesprávné použití může být nebezpečné. Pokud je olej registrován jako chemická látka, je určen především k ovonění prostoru. Pokud je definován jako potravina, může být používán například k dochucení pokrmů. Jestliže je registrován jako kosmetika, lze jej aplikovat na kůži, ale i zde je třeba opatrnosti – špatné použití může způsobit podráždění. Pokud spotřebitel neví, jak s olejem správně zacházet, dostane špatné doporučení nebo na etiketě chybí nějaký údaj, může dojít k problémům. Proto je vždy důležité získat spolehlivé informace o tom, jak olej používat.

 

Co musí být uvedeno na etiketě, aby si zákazník mohl ověřit kvalitu esenciálního oleje?

Správně by na etiketě oleje měl být uvedený název rostliny – i v latině. Tohle je velmi důležité, protože někdy může docházet vzhledem ke kulturním odlišnostem k záměnám. Dále musí označení obsahovat způsob získání, původ, expiraci a popřípadě další informace podle toho, jak je daný olej na trhu klasifikovaný.

 

Mají tedy všechny kvalitní esenciální oleje stejné složení bez ohledu na výrobce?

Esenciální oleje nejsou vždy stejné, a to ani když pocházejí ze stejné rostliny. Jeden olej může obsahovat až 800 různých chemických molekul. Podobně jako u vína se šarže od šarže liší a chemické složení se může též lišit. Základní chemické složky, které jsou v oleji dominantní, se však obvykle pohybují v podobném procentuálním rozmezí. Drobná odlišení závisí pak na mnoha faktorech, jako kdy a jak byla rostlina sklizena, jestli se použila čerstvá nebo sušená surovina, jaké byly povětrnostní podmínky, jestli hodně pršelo nebo svítilo slunce, jaký je původ rostliny, z nízké nebo vysoké nadmořské výšky a tak podobně. Oleje se také liší podle toho, jaká část rostliny byla použita, a jakou metodou byly zpracovány, jestli destilací nebo jiným způsobem. Tyto údaje jsou klíčové pro definování oleje. Kvalitní výrobce by měl vždy provádět analýzu, která přesně určuje, jaké látky olej obsahuje, a to jak z hlediska kvality, tak množství. Tento proces vytvoří jakýsi „rodný list“ konkrétní šarže oleje.

 

Jednou z častých mýlek je, že 100% přírodní původ olejů zaručuje čistě pozitivní důsledky. Může si ale člověk při používání esenciálních olejů ublížit?

Je důležité si uvědomit, že i přírodní produkty mohou způsobit škodu. Přístup „je to přírodní, tedy mi to nemůže uškodit“ je chybný. Aromaterapie a používání esenciálních olejů by nemělo být založeno pouze na povrchním přečtení pár informací, ale ideálně by je měl člověk konzultovat s odborníkem. Přesto, i začátečníci mohou esenciální oleje bezpečně používat doma, pokud si přečtou základní doporučení k použití. Je to podobné jako s léky – i ty mají příbalové letáky, které je nutné prostudovat.

 

Jak by měli prodejci informovat zákazníky o správném použití esenciálních olejů?

Každý e-shop nebo prodejce olejů by měl na svých stránkách uvádět podrobné informace o produktech, včetně bezpečnostních pokynů a limitů použití. Například jak olej správně dávkovat, zda je vhodný na kůži, do aromalampy nebo do koupele. Mnoho výrobců tyto informace poskytuje, ale problém může nastat u přeprodejců, kteří je nemusí vždy spolehlivě a přesně prezentovat a pak může dojít ke zdravotním problémům kupujícího.

 

Setkala jste se s nevhodnými doporučeními v praxi?

Ano, děje se to opakovaně. Naposledy jsem se například setkala s doporučením kapat esenciální olej přímo na zubní kartáček, což ale není vhodné. Většina zubních kartáčků totiž obsahuje plastová vlákna a esenciální oleje mají přirozenou schopnost plasty leptat a rozpouštět. To může vést k mikro-leptání vláken a nebezpečnému uvolňování nežádoucích částic plastu.

 

Vyplývá tedy, že problémem v aromaterapii jsou nedostatečné nebo někdy i nepravdivé informace a doporučení. Kde k tomu vzniká prostor?

Existují případy, kdy se nesprávná doporučení šíří mezi prodejci esenciálních olejů, kteří často pracují v rámci multilevel-marketingových struktur. Lidé, často bez hlubšího vzdělání nebo po rychlých kurzech, poskytují rady, které mohou být neodborné a někdy i nebezpečné. V aromaterapii je zásadní nejen používat oleje správně, ale také důvěřovat prověřeným zdrojům a radám odborníků, nikoliv slepě následovat doporučení prodejců zaměřených na rychlý zisk.