Muslimové v neděli v brněnské mešitě pohostili veřejnost a vyprávěli o islámu

Brno - Mešita již brněnským muslimům slouží přes dvacet pět let. Zažili si tu své radosti i strasti, ale přesto zůstávají stále otevření veřejnosti. Například osmého října, na Den otevřených dveří v rámci týdne mešity.

Brněnská mešita je malá, nepříliš výrazná budova. Kdybyste o její existenci nevěděli, možná byste ji ani nenašli. U vstupu do ní mě vítá žena zahalená v hidžábu a radí mi, kde přesně si mám sundat boty. Poté mě vede do samotných prostorů mešity, kde si mě přebírá český muslim Lukáš Alí Větrovec. I přesto, že právě dokončil jednu z prohlídek, si najde čas a mešitou mě krátce provádí.

 „Kursi, pultík, na který se odkládá během modlitby Korán, je postaven směrem k Mekce, aby k ní během modlitby byli věrní nakloněni. Schází se nás běžně přes tři sta, proto musíme pravidelné páteční modlitby rozdělovat na dvě části,“ vysvětluje Větrovec. Ukazuje mi i oddělenou modlitebnu žen. Kvůli malým prostorům je do ní nutné vystoupat po schodech. Je také oddělená od zbytku mešity dřevěnou ohradou, aby se zamezilo případným pádům dětí.

Po prohlídce mi Větrovec u šálku teplého čaje zodpovídá mé další dotazy. Nasměruje mě také k Muneebu Alrawimu, prezidentovi Ústředí muslimských obcí. Ten se se mnou pouští do vyprávění o svém osobním příběhu, a také o historii celé budovy.

Alrawi pochází z Iráku a do Česka se dostal vlastně náhodou, ještě v roce 1985, během vysokoškolských studií. Po revoluci se zde muslimští studenti začali scházet na kolejích a v různých pronajatých sklepech. To ale úplně nevyhovovalo jejich potřebám. „Povedlo se nám jako prvním v Brně koupit tento pozemek, kde jsme mešitu od samotného základu vybudovali. Ostatní zdejší mešity jsou jen předělané domy, v tom jsme výjimkou,“  popisuje.

V počátcích jejího fungování nebyli místní z existence mešity příliš šťastní. „Mešita je nový prvek, na který tu lidé nejsou zvyklí. Samozřejmě proto její zrod doprovázely demonstrace a petice. Já jim to nemám za zlé, chápu je. Ve světle různých mediálních zpráv je to racionální,“ říká Alrawi. Dnes už tomu ale tak není. Jedna z obyvatelek vedlejšího bytového domu Šárka Vašicová, mi jejich vzájemné vztahy popsala. „Moc si jich nevšímám, problémy mi nedělají. Je zde sice někdy v pátek problém zaparkovat, ale to se dá přežít," vyjadřuje se.

V samotné mešitě pokračuje u čaje konverzace o náboženství. Jednou z posluchaček debaty je i Ludmila Skřivánková. „Já jsem zarytá křesťanka, ale ráda se o jiných náboženstvích něco dozvím. Proto jsem za tuto příležitost ráda,“ říká.

Muslimská komunita se dle Alrawiho během koronaviru semkla a uzavřela vůči veřejnosti. To ale chtějí změnit. Proto plánují pořádat besedy, na kterých se budou probírat taková témata, jako například burky nebo mnohoženství. Zde se budou zájemci moci o muslimském náboženství dozvědět spoustu nového.