Záře lampionů vítá zimu v Kohoutovicích

Brno - „Běžte si rychle stoupnout na zábradlí, jinak tam už nebude místo,“ popohání blonďatá maminka dvě malé holčičky v růžových čepičkách. A má pravdu. Zábradlí schodů, které vedou k Základní škole Pavlovská v Kohoutovicích, je obsypané natěšenými malými diváky. Očekávají podívanou. Hemží se to tu dospělými a většími i menšími dětmi, všichni se přišli zúčastnit tradičního lampionového průvodu Léto a dým. Loučí se tak s létem a vítají zimu. V pořadí už 24. ročník průvodu pořádá Středisko volného času Lužánky.

Vrchní část schodů se na jeden večer promění v pódium, na kterém září reflektory. Z reproduktorů začíná hrát popová hudba a lidé musí mluvit hlasitěji, aby se slyšeli. Pár minut po šesté hodině večer si berou mikrofon uvaděči a všechny vítají. Vypráví o létě a jejich příběh ztvárňují cirkusáci v barevných kostýmech. Zvedají se navzájem do vzduchu a všichni jim tleskají. „Začalo padat listí, léto skončilo a vládu převzal podzim,“ pokračuje vyprávění. Kaskadéři na povel spadnou ze svých vyvýšených míst a jejich kolegové je chytí.

Pomalu se stmívá, světla v lampionech začínají být vidět. Je teplý podvečer, profukuje mírný vánek. Děti se hemží pod nohama. „Mami, dívej jak svítí!“ ukazuje holčička v čepici s ouškama na svůj malý lampionek. „Svítí, málo ale svítí,“ odpovídá jí maminka. Asi zapomněli nabít baterky. Lampiony, ve kterých hoří oheň, tu nemá vlastně nikdo. S tím, jak se děti navzájem postrkují, to je vlastně dobře.

První představení končí, organizátoři všechny popohánějí, ať následují světlonoše. „Půjdeme spolu k Albertu,“ zní z reproduktorů. Cesta trvá asi čtvrt hodiny, během které se už kompletně setmí. Někteří lidé průvod sledují z balkonů svých domů a dlouhá řada světel, která se kývají ze strany na stranu, se táhne po chodníku. „Přesný počet účastníků nevíme, jsou to stovky,“ uvedl organizátor Konrád Heczko. S přípravou průvodu pomáhá už od prvního ročníku. Je spoluzakladatel Cirkusu LeGrando, jehož členové při průvodu vystupují.

Lampiony mají mnoho tvarů a barev, některé jsou malé, některé větší. Některé kulaté, jiné hranaté. Barev mají nespočet, někdo má na světýlku kytičky, jiní kočičky, dalším se po lampionu prohánějí růžoví jednorožci, jiným na něm svítí hvězdy. Jsou zavěšené na právě ulomených větvích, plastových tyčích nebo provázcích.

Na plácku před Albertem cirkusáci balancují na chůdách a vratkých míčích. Jiní žonglují se svítícími kuželkami a míčky. Opět hraje hudba z reprobeden, pozorovatelé tleskají. A když občas nějaká kuželka spadne na zem, nevadí to nikomu.

„Tati, tenhle špatně svítí,“ stěžuje si klučina v oranžové bundě. Ne všechna svítidla jsou dostatečně silná a vydrží celý pochod. Jakmile dorazí poslední opozdilci, průvod zase vychází, tentokrát ho čeká kratší cesta. Cílem je pracoviště Legato, které spadá pod Středisko volného času Lužánky.

Před vchodem do areálu stojí stánek s blikajícími balónky, svítícími čelenkami a dalšími světelnými rekvizitami. Kolem se seběhl shluk nadšených mrňousů a tiše trpících rodičů. Kluk v čepici, který stánek obsluhuje, se nestíhá otáčet. Jedna maminka kupuje synovi, kterého má v náručí, plastovou blikající mačetu.

Jakmile popojdeme kousek dál, tak už organizátoři po všech chtějí, aby se ztišili: „Vypínejte světýlka a pojďte potichu do naši zimní krajiny.“ Ohnivá show za chvíli začne. Všichni se mačkají, aby co nejlépe viděli na ozářené pódium. „Tamhle máš místo, ale už nezdrhej, nebo ti jednu lupnu,“ volá jeden tatínek za klukem, který peláší kolem.

Jako první vystupuje akrobatka v kruhu, která předvádí cviky do hudby. Poté nastupují ohniváči. Postupně se vystřídají cirkusáci, kteří žonglují s ohněm, předvádí cviky tyčemi, ze kterých šlehají plameny na obou stranách a skákají přes zapálené švihadlo. Následuje veliký potlesk, představení končí a návštěvníci jsou zváni na horký čaj.

Někteří ohniváči na průvodu Léto a dým vystupovali poprvé, jiná představení ale už mají za sebou. „Spolupracujeme i s jinými cirkusy z republiky, děláme akce třeba v Praze a v Jihlavě,“ říká ohniváčka Josefína. „Jezdíme na akce i do zahraničí, vystupovali jsme například v Německu nebo v Estonsku,“ dodává její kamarádka Valentýna. Organizace průvodu není jen tak: „Je to pro nás trochu chaos, občas něco spadne a musíme improvizovat,“ směje se Josefína. Obě se cirkusu věnují od dětství.

„Na průvod chodíme tři roky, od té doby, co máme děti,“ říká účastnice průvodu Dana Brichtová. Holčička v kostkované bundičce se jí batolí kolem nohou. „Vloni představení bylo delší, taky hudba hrála během celého průvodu. Škoda, že to letos nebylo také tak.“

Loňský ročník měl neobvykle dlouhý program. „Letos jsme to pojali zase tradičněji. Ze zpětné vazby vyplynulo, že pro děti to bylo moc dlouhé,“ uvedl organizátor Konrád Heczko.

Rodiče s nejmenšími dětmi odcházejí, však už je po Večerníčku. Léto a dým je u konce, příští rok bude slavit čtvrt století.