Studentky upozorňují na soudobé společenské problémy prostřednictvím módy

Brno - Sexualizované násilí, ekologie nebo třeba válečné konflikty. I těmito tématy se zabýval festival Lidskosti, který se uskutečnil 23. března v brněnské Káznici. Čtveřice středoškolských studentek organizující festival tímto způsobem poukazovala na sociální problémy, které rezonují dnešní dobou.

Je deštivé sobotní odpoledne a já vcházím na nádvoří Káznice. Všude kolem mě postávají mladí lidé, všichni stylově a často extravagantně oblečení. Rozhlédnu se kolem sebe a povšimnu si papírové šipky, která ukazuje na takzvanou Robotárnu. Místo, kde se má uskutečnit zahájení festivalu Lidskosti a vernisáž fotografií modelů Ester Yildizové, jejichž přehlídka se odehraje v pozdějších hodinách.

Jakmile odbije půl čtvrtá, organizátorky zahajují festival a návštěvníci se tak mohou vydat na prohlídku fotografií. Vystavených fotografických souborů je celkem šest. Každý zobrazuje jeden z modelů představující určitý společenský problém. Konkrétně sexualizované násilí, válečné konflikty, environmentální krizi, vztah mezi judaismem a islámem, homofobii a psychické problémy. „Témata jsem vybírala pomocí dotazníků. Propojení judaismu a islámu je pro mě však velmi osobní, protože jsem napůl židovka a napůl muslimka,“ vysvětluje pořadatelka Ester Yildizová.

Po vernisáži se přesouvám do Stolárny, kde se má uskutečnit debata s názvem Blízkovýchodní soužití. Ačkoli přicházím pět minut před začátkem programu, skoro všechna místa jsou už obsazená. Nakonec se mi ale volnou židli podaří najít. Debata mezi Adamem Ulčákem, který vyznává judaismus, a Muneebem Hassanem Alrawim, jehož vírou je islám, si klade za cíl poukázat na podobnosti mezi těmito dvěma náboženstvími.

Po konci debaty se setkávám s pořadatelkami akce. Jsou čtyři a nejstarší z nich je teprve sedmnáct let. S nápadem, že společně uspořádají festival, přišla Ester Yildizová. „Koncept festivalu se zrodil přesně před rokem, když jsem se přidala do vzdělávacího programu DofE. Jako účastník jsem si měla zvolit nějaký dlouhodobý cíl. Já se rozhodla uspořádat módní přehlídku a tuto akci. Ke spoluorganizaci jsem poté přizvala i Grétu Šnáblovou, Stellu Zoufalou a Janu Kolářovou, se kterými jsme nakonec celý projekt daly dohromady,“ popisuje hlavní organizátorka Ester Yildizová.

Vracím se zpět do Stolárny na předposlední programový blok festivalu. Je jím přednáška o sexualizovaném násilí. Hned na začátku se přednášející ptá, jak bychom sexuální násilí vymezili. Publikum mlčí, po chvíli se však ozývá slečna ze zadní řady a postupně se k ní se svými nápady přidává více a více lidí. „Definovat sexualizované násilí je dost složité, protože v rámci českého právního řádu nemáme skoro žádnou oporu. Přestože jsou činy definované jako znásilnění, velké množství dalších projevů sexualizovaného násilí nikde upravováno není,“ vysvětluje přednášející Tereza Pluhářová z organizace Moderní sebeobrana.

Posledním a hlavním bodem festivalu je módní přehlídka. Společně s ostatními návštěvníky se přesouváme do kaple Káznice. Podél jedné stěny jsou vyskládány židle, není jich však dostatek, a tak většina diváků musí stát. Po chvíli se setmí a přichází první modelka. Celou cestu ji ozařuje reflektor. Každý z modelů prezentuje jedno ze stěžejních témat festivalu, první představuje vztah mezi judaismem a islámem. Po prostřídání všech šesti modelů, jejichž chůzi doprovázely hlasy předčítající autorské texty organizátorek, se z publika ozývá bujarý potlesk. Lidé vstávají ze židlí a výskají. Organizátorky i modelové se uklánějí a odbíhají. Kvůli nepřestávajícímu potlesku se však ještě několikrát vrací zpět.

Při odchodu z Káznice se přidávám ke skupince slečen v pestrobarevném oblečení. Ptám se jich, co si myslí o proběhlé akci. „Dnešní módní přehlídka pro mě byla opravdu silným zážitkem. Hodně mě zasáhla témata, která byla zpracována. Modely i samotná akce byly krásně zpracovány. Jsem si jistá, že organizátorky před sebou mají zářnou budoucnost,“ usmívá se návštěvnice Monika Pálcová. Chvíli ještě akci společně probíráme na nádvoří, návštěvníci pomalu odcházejí a já se potemnělými ulicemi Cejlu vracím domů.