Odonatolog: Důležitější je chránit vodní plochy než dospělé vážky

Od května budeme moct v přírodě pozorovat velké množství druhů vážek. Některé lze vidět i dříve, ale ty tvoří jen malý podíl z celkového počtu druhů, které u nás žijí. Jejich aktivita je totiž závislá na teplotě okolí. Kde se vážky vyskytují, co je nejvíc ohrožuje a jak je můžeme chránit, vysvětlil student Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity Jiří Valušák. „Vážky patří mezi nejstarší skupiny hmyzu. Jsou staré zhruba 300 milionů let a zažily i dinosaury. Nejen proto je musíme chránit," říká. Odonatologii, tedy studiu vážek, se věnuje již několik let.

Český svaz ochránců přírody vyhlásil rok 2021 Rokem vážek, aby upozornil na tento druh hmyzu a na prostředí, ve kterém žije. V čem jsou vážky přínosné?

Jsou to opravdu zdatní predátoři, kteří likvidují komáry. Loví i pod vodou, jejich larvy totiž mají speciální vymršťovací orgán s názvem maska, kterým chytají svou kořist. Když je mokřad osídlený vážkami, dokáží sežrat většinu komárů. V Africe se dokonce uvažovalo o jejich použití v boji proti malárii. Zároveň jsou potravou pro další živočichy, například pavouky, obojživelníky a ptáky. Důležitá je také jejich schopnost bioindikace. To znamená, že výskyt vážek v přírodě vypovídá o stavu krajiny a o tom, jaké se v ní dějí změny.

Proč jsou vážky závislé na vodě?

Potřebují ji, protože do ní kladou vajíčka. Některé druhy se dokonce potápí, anebo kladou do rostlin nad vodou, aby našly co nejvýhodnější místo. Ve vodě pak žijí larvy, které po několika týdnech až letech vylézají na souš. Tam se uchytí na rostlinném materiálu a z otvoru v hrudi vyleze dospělec. Není to tak ale u všech druhů, každý to má trochu jinak. Obecně platí, že vážky ve vodě stráví větší část života, než na souši. Proto bychom měli chránit spíše vodní plochy, než samotné létající dospělce.

Největším nepřítelem vážky je kapr

Když chceme v přírodě vidět vážky, kam se máme vydat?

Obecně jim nejvíce vyhovují nevysychající mokřady, které jsou prosluněné a zarostlé rostlinami. Ideálně pokud mají pozvolný břeh, protože na něm se vytváří vegetace. V okolí by neměly stínit stromy. Lepší jsou menší vodní plochy, ve kterých nejsou ryby. Na takových místech by mělo být vážek nejvíc. Každý druh ale potřebuje něco trošku jiného. Některé jsou nenáročné a můžeme je vidět téměř u jakékoliv vody.

Proč jsou lepší vodní plochy bez ryb?

Největším nepřítelem vážky je ryba, především kapr. Pro rybníky a vodní nádrže v Česku je ale bohužel typická monotónní rybí osádka, zaměřená právě na intenzivní chov kaprů. My vážkáři taková místa často označujeme jako vodní pouště. Na těchto místech totiž nežijí téměř žádní bezobratlí živočichové. Nemají se ani kde uchytit, protože kapři likvidují vegetaci. Proto by hodně pomohlo, kdybychom se více zaměřili na budování přírodě přívětivějších rybníků s heterogenní rybí obsádkou.

Co dalšího vážky ohrožuje?

V první řadě je to úbytek vodních ploch. Když byl dříve vody dostatek, varování ochránců přírody nebral nikdo příliš vážně. V rámci protipovodňových opatření se narovnávaly koryta řek, aby mohla voda co nejrychleji odtékat. Zpětně ale zjišťujeme, že to mnohdy nebyl nejlepší nápad. Naopak řešíme nedostatek podzemní vody a sucho. Problémem je také znečištění vody, zejména v nížinách. To způsobuje intenzivní zemědělství a používání chemických hnojiv a postřiků.

Proč někdy slýcháme, že problémem jsou i silnice?

Vážky se při výběru svého habitatu, tedy místa výskytu, orientují podle polarizovaného světla. Když vidí vodní plochu, vnímají její odraz jako něco atraktivního. Lesklé černé povrchy na ně ale často působí podobně a lákají je ke kladení vajíček. Označujeme je jako ekologické pasti. Problémem jsou také auta, která mohou dospělé jedince srazit nebo přejet. Dokládá to například výzkum kriticky ohrožené vážky rumělkové z Borovce. Za dálnicí tam bylo nalezeno mnohonásobně méně dospělců.

Je důležité chovat se k přírodě šetrně

Jak konkrétně mohou lidé s ochranou vážek pomoct?

Jelikož vážky stráví většinu svého života ve vodě, základem je chránit vodní plochy. Například budováním nových mokřadů nebo jejich obnovováním. Pokud víte o místě, na kterém by bylo vhodné nějakou tůňku vytvořit, můžete se se obrátit na ochránce přírody. Různé organizace dnes nabízí dotační programy pro podporu zadržování vody v krajině, třeba Český svaz ochránců přírody nebo Agentura ochrany přírody a krajiny.

Jsou ještě nějaké další možnosti?

Celkově je důležité chovat se k přírodě šetrně. Preferovat ohleduplné zemědělství a nepoužívat chemikálie v blízkosti vodních ploch ani tam neodhazovat odpadky, obzvláště obaly od olejů. Je také dobré sledovat dění kolem sebe. Když uvidíte, že představitelé vašeho města mají záměr postavit něco, co by mohlo živočichům ublížit, neměli byste být lhostejní. Nejlepší je se obrátit na ochránce přírody a zkusit se s městem domluvit, případně se mu postavit. Přestože někdy jsou z toho náročné a dlouhé spory.

K čemu slouží aplikace Lovec vážek, kterou před pár lety vyvinuli odborníci z Ostravské univerzity?

Když lidé v přírodě uvidí vážku, aplikace jim pomůže určit její druh. Také je možné informace o vážkách sdílet a zapojit se tak do mapování. To je důležité, protože přispívá k jejich ochraně. Můžeme například zjistit, na kterých místech se vyskytují ohrožené druhy, a podle toho se přizpůsobit.

Vy vážky zkoumáte a fotíte už několik let. Často z velmi malé vzdálenosti. Jak je možné, že neuletí, když se k nim přiblížíte?

Vážky mají dobrý zrak a jsou schopné vnímat velice rychle pohybující se objekty. Naopak ale nedokážou vnímat pomalé pohyby. To je dobré vědět, když je chcete vyfotit. Pokud se k nim přibližujete zezadu a velice pomalu, je snadné dostat se blízko. Některé druhy také často usedají na stejné místo, kde si na ně lze počkat. Když je ale vyplašíte, není pro ně problém okamžitě zmizet. Dokážou ovládat každé křídlo zvlášť, a díky tomu jsou výbornými letci.

Dospělé žáby jsou cenné, často ale končí pod koly aut

Věnujete se také obojživelníkům. Momentálně se v médiích často píše o úhynu migrujících žab na silnicích. Proč se žáby na jaře přesouvají?

Migrují k vodě, aby se mohly rozmnožit. Bohužel ale často končí pod koly aut. Dospělci jsou velmi cenní. Některé žáby totiž pohlavně dospívají až ve třech letech. Skokani občas zvládnou před autem uskočit. Oproti tomu ropuchy jsou taková trdla. Místo toho, aby z cesty utekly, zůstanou na místě a zaujmou svůj typický obranný postoj. Ten jim ale samozřejmě nepomůže. Během páření jsou žáby také méně mobilní.

Dá se s úhynem žab na cestách něco udělat?

Důležité je žáby mapovat, abychom měli přehled, na jakých místech žijí a kde nejčastěji přechází přes cestu. Na základě těchto informací můžeme podnikat další kroky, například stavět migrační koridory. Já momentálně zaznamenávám výskyt žab v Trnávce. Již mnoho let je tam postavený tunel pro obojživelníky. Mapováním ale zjišťujeme, že ne úplně správně. Pamatuju si, že dříve bylo obojživelníků o dost víc. V posledních letech jich ubývá.

Jiří Valušák

Narodil se v roce 1997. Je student na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity, muzikant a odonatolog, neboli vážkolog. Projektům spojených s ochranou, výzkumem a mapováním vážek se věnuje již několik let. Zabývá se také aplikovanou ekologií a dalšími živočichy. Momentálně pracuje v Zoologické zahradě a botanickém parku v Ostravě a spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny a Českým svazem ochránců přírody.