Sníh a sáně? Někdo radši led a plavání

Praha – Rukavice, čepice a plavky. To je běžná výbava zimních plavců, kteří spíš než pečení cukroví holdují potápění se v ledové vodě. „Člověk nesmí zapomenout také na neoprenové ponožky, aby nedošlo k omrzlinám,“ upozornil lektor chladové terapie Libor Mattuš.

Otužování je lidstvu známo už od starověku. Například Seneca, který vychovával císaře Nerona, tužil své zdraví i charakter tím, že chodil celoročně plavat do řeky Tibery. V poslední době se z této aktivity stal oblíbený trend, když se sociální sítě zaplnily fotkami lidí v zamrzlých jezerech či vanách s ledem. „Přes třicet čtyři procent dotazovaných ve výzkumu uvedlo, že s otužováním začali, protože pro ně představovalo výzvu. Zlepšení zdravotního stavu bylo až na druhém místě,“ popsal výzkumník Martin Koblása.

Pokud však člověk nechce, aby se z této aktivity stal trend jen na jednu zimu, je třeba mít určitý plán. „S otužováním se to má jako se sportem – trénink si musíte dávkovat rozumně,“ řekl Mattuš. Nejlepší je dle něj začít nejprve s oplachováním obličeje a rukou chladnou vodou. Poté může člověk pokročit ke kyblíkům s ledem na nohy a studeným sprchám celého těla. „Hlavním cílem je naučit se v chladu uvolnit,“ zdůraznil lektor.

Poté, co si tělo navykne na nízké teploty, je na čase postoupit na vyšší úroveň – plavání. „Náš organismus se postupně přizpůsobí, důležitá je pravidelnost a dlouhodobost. Není to o intenzitě, ale o silné vůli a schopnosti se přemoci,“ vysvětlil Mattuš. Klíčová je dle něj rovněž správná příprava těsně před samotným plaváním. Doporučuje se udělat několik dřepů či kliků, aby se tělo rozehřálo a krev rozproudila. „A hlavně nezapomenout na dýchání – to je velmi důležité. Někteří mají tendenci zmatkovat, když se do ledové vody ponoří, a zapomínají na svůj dech. Je třeba stále pomalu a zhluboka vydechovat, aby tělo zůstalo dostatečně okysličené. Díky správnému dýchání je pak celý proces snazší,“ vysvětlil lektor.

Vystavování se chladu je dle Mattuše pro kohokoli. Každý si však musí sám zvážit, jaké jsou jeho limity a co je nejvhodnější vzhledem k jeho celkovému zdravotnímu stavu. „Chladová terapie je cokoli od noh v lavoru s ledem po koupání v mrazivé řece,“ podotkl. Důkazem, že otužování může provozovat opravdu každý, je i třiačtyřicetiletý Milan Snášel a jeho skupina přátel. „Jeden je učitel, druhý vlastní firmu a já řídím sanitku. S otužováním jsme začali všichni společně loni v říjnu, když byla zavřená všechna sportoviště a nedalo se nic dělat,“ popsal. Začátky však byly dle Snášela těžké, jelikož pořádně nevěděli, jak na to. Po měsíci pokusů a omylů jim nakonec poradil pár zkušenějších důchodců. Pak už to šlo snadněji. „Teď chodíme plavat do nedalekého rybníku dvakrát týdně. Maximálně se může tak třikrát,“ dodal.

Terapie má také pozitivní dopad na psychiku člověka. „Většinu nejprve napadne, že jim bude sloužit jako prevence proti nachlazení. Proto jsou lidé potom překvapení, když vylezou z vody a zažívají nevysvětlitelné pocity radosti, někdy až euforie,“ uvedl Mattuš. Dle studií lze otužování využít i při léčbě deprese. „Musí jít samozřejmě o dobrovolné vystavení se studené vodě, nikdy to nesmí být šok,“ upozorňuje. Potenciálně by tato aktivita mohla přispět i k dorůstání nervových spojů. Dané studie jsou zatím stále na začátku, v budoucnu by se však mohlo jednat o určitou prevenci proti neurodegenerativním onemocněním. „Chlad nás zkrátka dělá fyzicky i psychicky lepší verzí sebe sama,“ zakončil lektor.

Část rozhovoru s Milanem Snášelem ohledně jeho zkušenosti s otužováním si lze poslechnout níže.