Veteráni dojeli na výstaviště, přivezli s sebou i náhradní díly

Výstava a burza historických vozidel a náhradních dílů VeteránTechna se opět vrací na brněnské výstaviště. V roce 2020 i na jaře roku 2021 akce kvůli covidovým restrikcím neproběhla. Fungování Asistenčního centra pro uprchlíky z Ukrajiny výstava neovlivní.

Brno - Výstava VeteránTechna je největší burzou historických vozidel v Česku a pořádá se již od přelomu devadesátých let. Příznivci veteránů se původně scházeli na hřišti na Lesné, o něco později na letišti v Tuřanech. V posledních letech se akce koná na brněnském výstavišti a pravidelně láká velké množství návštěvníků.

Po vstupu do pavilonu Z, který je centrem všeho dění, si člověk skutečně uvědomí, v čem je VeteránTechna tak unikátní. V jedné části obrovského sálu stojí naleštěná a majestátní historická vozidla, která by klidně mohla být součástí kdejaké muzejní sbírky. O kus vedle však oči návštěvníků upoutávají stánky s nejrůznějšími náhradními díly a jinou technikou. Ať už jsou to světla, pneumatiky, klaksony, výfuky, volanty nebo třeba kabely opletené bavlnou. Nezáleží, zda jsou součástky nové nebo staré, vyleštěné nebo rezavé. Na dračku jdou všechny a každý si najde to, co hledá.

„Vystavovatelé většinou nabízí na prodej i samotné veterány, těch se ale už moc neprodá. Jsme tedy hlavně burzou náhradních dílů,“ vysvětluje pořadatel akce Jan Šustáček. Vystavení veteráni se však i tak každý rok mění. „Akce se pravidelně účastní všechny veteránské kluby z Brna i širokého okolí,“ dodává Šustáček. Burza je ovšem vskutku mezinárodní, při průchodu pavilonem může člověk kromě češtiny zaslechnout i útržky rozhovorů ve slovenštině, němčině nebo angličtině.

Jedním z prodávajících uvnitř je i Miloslav Krška. Burzy se účastní už asi třicet let a u svého stánku nabízí díly pro motorky veterány. „Návštěvníků je tu málo. Před epidemií jich bylo minimálně dvakrát tolik,“ prozrazuje Krška. Výstava, kterou pořadatelé během pandemie covidu-19 museli ve třech termínech zrušit, se poprvé po pauze konala až v říjnu minulého roku.

Náhradní součástky, ale i plynové masky

Pavilon je plný života, návštěvníci se chaoticky přesouvají z jedné části sálu do druhé a ze všech stran doléhá nesourodý hluk přebírání součástek, hudby z reproduktorů a horečného vyjednávání cen mezi návštěvníky a prodávajícími. Vzduchem se line vůně langošů, buřtů a řízků, které se připravují přímo uvnitř pavilonu.

Jakmile však člověk vyjde ze sálu do studené a větrné brněnské soboty, rozprostře se před ním scéna jen těžce srovnatelná s tou uvnitř. I podél celého pavilonu se čile obchoduje, ale spíše než burzu připomíná venkovní dění bleší trh. Kromě náhradních součástek nabízí vystavovatelé i nejrůznější jiný sortiment. Knihy a časopisy o veteránech, hrníčky s auty a motorkami, opravářské nástroje, ale i lustry, korbely, čajové sety, obrazy, sošky, nástěnné hodiny, plynové masky a různé oblečení s vojenským vzorem. Spojitost s veterány je často čistě náhodná.

Je velmi těžké projít vše, co si pro návštěvníky vystavovatelé připravili. Celá výstava se totiž rozpíná na prostoru téměř třinácti tisíc metrů čtverečních. I přesto však zabírá pouze zlomek celkové rozlohy výstaviště, v jehož pavilonu B od začátku března funguje i Asistenční centrum pomoci pro uprchlíky z Ukrajiny. „Není ale třeba mít strach, že by výstava ovlivnila fungování Asistenčního centra. To je od ostatních pavilonů odděleno oplocením a do zbytku výstaviště nijak nezasahuje,“ vysvětluje tiskový mluvčí brněnského výstaviště Radoslav Klepáč.