Inscenace Žal ukazuje příběhy Ukrajinců, kteří museli opustit svou zemi

Brno - Divadlo Feste uvedlo v úterý 30. dubna brněnskou premiéru inscenace Žal. Dokumentární formou popisuje příběhy mnoha lidí, kteří museli kvůli válce na Ukrajině odejít ze země. Na jevišti vystupují dvě ukrajinské herečky, které ve svém rodném jazyce vypráví nejen svůj příběh, ale také osudy dalších lidí postižených válkou. Diváci měli kvůli jazykové bariéře během celého představení promítané české titulky.

Čtyřčlenný tým před brněnskou premiérou cestoval tři týdny po Ukrajině. Projel celkem pět měst – Rivne, Žytomyr, Černihiv, Kyjev a Ivano-Frankivsk. „V každém měla inscenace veřejné vystoupení a zároveň z každého přibylo do díla něco nového,“ řekl Stisku režisér Jiří Honzírek. Inscenace je tedy napůl česká, napůl ukrajinská. Ukrajinskou část představují dvě herečky, Darina Novikova a Maria Tatarynova. Obě na začátku války utekly do Prahy, kde nyní žijí a snaží se najít nový domov. Českou část zastupuje ředitel divadla Feste a zároveň režisér Žalu Jiří Honzírek a technik Vojtěch Dvořák.

Námět na toto představení vznikl díky pozvánce na velkou českou výpravu do zmíněných pěti ukrajinských měst, která byla součástí Festivalu vzájemnosti. Kromě divadla Feste se ho účastnilo například brněnské divadlo Líšeň. V každém z navštívených měst divadlo Feste odehrálo své představení. Na základě konkrétních příběhů lidí a námětů pak režisér spolu s herečkami přidávali do scénáře další části. Takto pokračovali po dobu tří týdnů, až dospěli k finální verzi, kterou představili divákům v ženském vzdělávacím spolku Vesna v Brně.

Reakce v ukrajinských městech byla často emotivní a velmi ovlivněná vlastními zkušenostmi z válečného konfliktu. Lidé po představení zůstávali a vyprávěli své zážitky. Například to, že stejně jako dvě herečky odešli z Ukrajiny a snažili se najít nový domov jinde. „Ve výsledku to spíše bylo takové povídání o tom, jak to tito lidé snášejí a co jim to přináší,“ sdělil Honzírek. Na otázku, zda jim opětovné zpřítomňování hrůz skrz inscenaci něco přináší, obyvatelé Ukrajiny často odpovídali, že pro ně funguje jako terapie. „Velmi oceňovali, že jsme přijeli a že se jejich situací zabývá někdo z ciziny, protože díky tomu mají pocit, že na to nejsou sami,“ doplnil Honzírek.

Jiří Honzírek se svým týmem řešili také bezpečnost při cestě po ukrajinských městech. Všechna divadla, ve kterých vystupovali, měla kryt, do kterého by se mohli v případě raketového útoku schovat. „Na ukrajinské straně se k nám přidal Boris Zajcev, který před válkou studoval v Praze a byl naší informační buňkou,“ uvedl Honzírek. Pomocí aplikace provozované ukrajinskou armádou dokázal podat přesné informace o raketovém útoku. „Podle toho jsme věděli, jestli musíme do hloubi krytu nebo stačí zůstat pouze poblíž, protože raketa letí na jiné místo,“ vysvětlil Honzírek.

Lidé v Česku mohou od představení očekávat hlubší a detailnější vhled do ukrajinské situace, tedy podrobné vyprávění o tom, co se dělo. „Tady u nás jsou vidět jen mediální zprávy, tedy například výsledky raketových útoků, ale už ne vliv na každodenní život v detailnější podobě,“ řekl režisér. Velkým tématem je odchod lidí z Ukrajiny, kvůli kterému se rozpadla spousta rodin nebo společenství. Inscenace přináší také vhled do toho, jak se Ukrajincům žije v České republice. Kromě zachycení osobních příběhů dvou hereček se zaměřuje na dospívající Ukrajince nebo na téma únosu ukrajinských dětí do Ruska, které do scénáře přibylo až před představením v Kyjevě.

Premiéra inscenace Žal v Brně si vysloužila několikaminutový potlesk i aplaus ve stoje. „Téma představení bylo krásně zpracované. I když to bylo ukrajinsky, velkou část slov šlo odhadnout a nemusela jsem ani číst titulky,“ zhodnotila představení divačka Adéla Přibylová. „Byl jsem trochu skeptický k titulkům, myslel jsem si, že mi to naruší zážitek z představení, ale nakonec byl děj tak silný, že jsem na ně úplně zapomněl,“ svěřil se další návštěvník. Kromě úterní premiéry mohou lidé představení vidět také 11. a 12. června v Brně a v Praze.